Jako vítězné uskupení vzešla z nedělních voleb s 48,2 procenty hlasů volební koalice v čele se Srbskou pokrokovou stranou. Jejím lídrem byl šéf strany a dosavadní vicepremiér Aleksandar Vučić. Druhá skončila daleko za ní podle součtu hlasů s 13,6 procenty koalice vedená Socialistickou stranou Srbska dosavadního premiéra Ivici Dačiće.
Do sněmovny o 250 křeslech se ještě probojovala Demokratická strana někdejšího premiéra Zorana Djindjiće, který před jedenácti lety zahynul při atentátu, a také koalice vedená teprve v lednu vzniklou Novou demokratickou stranou exprezidenta Borise Tadiće.
Své zástupce budou mít v parlamentu také národnostní menšiny, tedy Maďaři, Bosňáci a Albánci. Pro ně se neuplatňuje jakýkoli volební práh.
Žádné z dalších kandidujících hnutí potřebných pět procent nutných pro vstup do parlamentu nedostalo. Těsně pod touto hranicí skončila Demokratická strana Srbska dalšího bývalého prezidenta Vojislava Koštunici, který tehdy po několika volebních obdobích na počátku nového milénia vystřídal v úřadu Slobodana Miloševiće.
Neuspěla ani v letech 2007 a 2008 vítězná extrémně pravicová Srbská radikální strana Vojislava Šešelje. Ten je již přes desetiletí držen ve vazbě v nizozemském Haagu, kam se před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii sám dobrovolně vydal.
Pro řadu stran můžou být letošní volby vůbec posledními, shodují se politologové. Strany, které se nedostaly do parlamentu, se budou muset potýkat se ztrátou státního příspěvku i dotací od soukromých dárců a bude pro ně těžké přežít do dalších voleb. "A i ty, které přeci jen přežijí, nebudou mít příliš velké šance na úspěch v příštích volbách, protože nebudou čtyři roky financované," vysvětluje pro srbský server B92.net politolog Vladimir Goati.
Obavy z vlády jedné strany
Velkolepý triumf Srbské pokrokové strany a jejího lídra Aleksandara Vučiće nicméně vzbuzuje nejen u opozice obavy z přílišné koncentrace moci v rukou jediné strany tak, jako tomu kdysi bývalo za éry Miloševiće. Od pádu jeho režimu v roce 2000 se tak silnému neochvějnému postavení netěšila žádná ze srbských politických stran.
Srbská pokroková strana získá díky svému volebnímu triumfu v předčasných volbách 158 mandátů, a bude tak mít absolutní většinu v jednokomorové Skupštině. Vučić jakožto budoucí premiér se navíc ocitne v pozici, jaké se nedostalo dlouhé řadě jeho předchůdců: na straně jedné má reálnou šanci zformovat jednobarevnou vládu, na straně druhé pak bude disponovat velmi silným spojencem na postu nejvyšším, prezidentském.
Ten od června 2012 totiž zastává bývalý předseda strany Tomislav Nikolić. Z postu stranického lídra odešel až pod nátlakem domácích i regionálních lídrů po svém zvolení.
Ideově však svou stranu, jíž založil, když se rozkmotřil s ultranacionalistou Vojislavem Šešeljem, nikdy neopustil. Je tak otázkou, kam dvojice kormidelníků Vučić-Nikolić Srbsko v nadcházejících letech nasměruje: zdali bude pokračovat na cestě směrem do Evropy, či zda jej z této osy odkloní a ještě více přimkne k Moskvě. Vliv tohoto odvěkého spojence Bělehradu je totiž v Srbsku v posledních letech stále patrnější.
