Lékaři mu nohu amputovali nad kolenem. Úraz, který by pro mnohé znamenal konec aktivní kariéry, jej ale nijak výrazně nepoznamenal. Dál řídí své podnikání se dřevem, provozuje vlek a chystá rozšíření areálu. Dokáže pracovat s rolbou, jezdit na kole a znovu se učí lyžovat.
"Život jde dál. S nohou i bez ní," směje se šťastný dvojnásobný dědeček.
Necelé dva týdny po amputaci byl zpátky na sjezdovce
Chuť do života po úraze rozhodně neztratil. Už dvanáctý den po amputaci byl zpět na chatě pod vlekem a pracoval. "Pořádně jsme to tady tenkrát zapili," vzpomínal podnikatel z Bruntálska.
Pavel Štangler |
Přiznává ale, že i když má moderní protézu, některé věci už prostě dělat nedokáže. "Těžkou práci v lese bych už nezvládal. Stejně tak už nemůžu tahat sněžná děla a hadice po sjezdovce," svěřil se.
Nikdy moc nesportoval, ale na kole se sveze. "Moc nejezdím, ale do hospůdky si dokážu zajet," dodal. Věří však, že se znovu postaví na lyže. "Už jsem to zkoušel. Na jednu stranu oblouk umím. Na druhou to nejde. Ve firmě, která vyrobila protézu, mi ale slíbili, že mě lyžovat naučí," dodal.
Deseticentimetrové ostny se zakously do masa
Na okamžik, kdy se změnil jeho život, vzpomíná nerad. Ve tři hodiny ráno upravoval rolbou svah, aby lyžaři měli po spuštění vleků kvalitní podmínky.
Zdálo se mu, že kryty na fréze jsou uvolněné. Nechal puštěný motor a ze stroje seskočil. Pak udělal osudovou chybu. "Byla to moje chyba. Šlápl jsem tam, kam jsem neměl," řekl.
Uklouzl a točící se fréza nohu zachytila. Deseticentimetrové ostny se zakously do masa. "Nejprve jsem si myslel, že tam noha pořád je. Neměla ale šanci, byla úplně rozdrcená na kaši. Rolba rozdrtí led, natož pak kost nohy," řekl. Když si uvědomil, co se stalo, začal jeho boj o život. Dnes říká, že ani na okamžik neuvažoval o tom, že by se vzdal.
Vlekař Pavel Štangler po amputaci nohy (snímek vlevo) a tři roky poté.
Na sjezdovce byl sám. Od chaty, kde spala jeho manželka, jej dělilo asi 600 metrů. Nejdéle mu trvalo se vymanit ze sevření frézy. Svaly, šlachy a kalhoty v ní byly namotané. Pak se ze svahu plazil dolů. "Všechno to trvalo hodinu a půl. Měl jsem štěstí, že byla zima. Proto jsem byl podchlazený a nevykrvácel," doplnil.
V boji o život jej při životě držela především myšlenka na manželku, se kterou strávil polovinu svého života. "Jsme spolu celé dny. Děláme společně se dřevem i provozujeme vlek," řekl. Myslel i na tehdy roční vnučku.
Dnes má vnoučata dvě a spoustu plánů. Rád by lyžařský areál modernizoval a rozšířil. Chystá pod svahem stavbu chovného rybníku a z chaty s restaurací by rád viděl hotýlek s kapacitou okolo třiceti míst.
