Přesně před rokem se měďný důl San José v atacamské poušti otřásl výbuchem a na dlouhé měsíce zaživa pohřbil třiatřicet havířů. Trvalo sedmnáct dnů, než se jim podařilo navázat kontakt s lidmi na povrchu. Na sondu tehdy připevnili lístek s několika slovy: Jsme v pořádku v úkrytu: všech 33.
Zázračná zpráva okamžitě oblétla svět a z narychlo naškrábané věty se stalo národní heslo. Chile zahájilo záchranou akci, která do té doby neměla obdoby. Po dalších dvaapadesáti dnech se vyhublé a zdecimované muže podařilo dostat ven.
Z hlubin do světla reflektorů
Skupině se zcela změnil život. Když 5. srpna 2010 sjížděli do šachty, nikdo je neznal. Když se však o 69 dnů později ukázali na povrchu, celý svět je znal. Všichni věděli, že třeba Edison Pena rád běhá, nebo že Claudio Yanéz požádal svou dlouholetou přítelkyni o ruku.
Horníci byli zvaní do televize i prezidentských kanceláří, jedna delegace jela do USA, jiná do Číny. Řada z nich strávila Vánoce v Izraeli. A chilská vláda se chlubila neuvěřitelným příběhem se šťastným koncem, který okouzlil všechny napříč zeměkoulí. Tragédie muže proslavila, jenže mnoho důvodů k radosti nemají.
Řada z nich se ještě nevzpamatovala z více než dvouměsíčního pobytu v sedmisetmetrové hlubině. Trpí nočními můrami i jinými zdravotními problémy. Patnáct z nich nemá práci a sedm je stále na nemocenské.
"V současnosti zůstává sedm horníků na nemocenské. Mají hlavně problémy se špatnými sny," řekl šéf regionální pobočky chilské zdravotnické asociace (Achs) Alejandro Pino listu El Tiempo. "Mnoho z nich trpí posttraumatickým stresem po 70 dnech pod zemí," vysvětlil.
Po roce stále bez peněz
Nehledě na slávu a spontánní potlesk, kterého se horníkům stále dostává kamkoli přijdou, muži jsou údajně bez peněz. Stále čekají na odškodné. Slovo kompenzace přitom loni na podzim opakoval jako mantru kdejaký politický činitel včetně toho nejdůležitějšího: prezidenta Sebastiana Piňera.
Ten se zatím nevyjádřil, co výplatu odškodného zdržuje. Havíři mezitím uvažují, že na stát podají žalobu a už 18 z nich řeklo, že jim nezbude, než se i přes zdravotní problémy vrátit do dolu. Pořád ale chovají naděje, že přece jen nějaké peníze získají díky bohatým filmovým produkcím, které stojí o jejich příběh.
