V roce 1982 se Koubík stal agentem s krycím jménem Alena. Svazek, který na něj StB vedla, byl už skartován, a nelze tedy zjistit, jaké úkoly Koubík plnil. Už předtím se ale připravoval na práci přímo u StB v rámci vojenské kontrarozvědky.
Od 1983 pracoval jako starší referent VKR u pohraniční stráže v Chebu. V témže roce například absolvoval speciální kurz pro pracovníky VKR, obor kontrarozvědka. Podle služebního hodnocení v roce 1986 zavedl tři svazky na konkrétní prověřované osoby. O rok později dokonce nastoupil na vysokou školu SNB fakultu StB.
Podle takzvaného malého lustračního zákona (ten je poněkud mírnější než obecný lustrační zákon a vztahuje se na pracovníky policie a MV, pozn. red.) nesmí bývalí agenti nebo příslušníci StB pracovat na vedoucích pozicích u policie. Koubík, který nyní pracuje u pyrotechniků, papírově tyto podmínky plní. Někteří policisté ale tvrdí, že v praxi je zákon obcházen.
Koubík je totiž veden v platovém tarifu, který mají jen vedoucí pracovníci a zároveň podléhá přímo řediteli pyrotechnické služby. Fakticky je tedy podle nich ve funkci vedoucího a podle policistů také své kolegy fakticky vede.
"V tomto případě jde o o standardní příklad obcházení lustračního zákona," řekl iDNES.cz jeden ze dvou policistů, kteří na příklad upozornili.
Podle policie je vše v pořádku
Šéf pyrotechniků Michal Dlouhý tvrdí, že lustrační zákon se v případě Koubíka neporušuje. Dodal, že Koubíkovu minulost dobře zná, a právě proto je prý jeho podřízený řadovým policistou. Pracuje jako jeden ze čtyř expertů ve skupině kriminalistické pyrotechniky.
"Pan Koubík se od svých kolegů liší tím, že na rozdíl od nich je ve funkci policejního rady, a proto má devátou tarifní třídu. Není ale vedoucí a ani nebere příplatek za vedení. Činnost skupiny pouze odborně usměrňuje," řekl Dlouhý. Dodal, že Koubík je expertem, kterého si on osobně váží.
Stejný postoj má i vedení policejního prezidia. "Pplk. JUDr. Karel Koubík je v současné době zařazen jako řadový policista. Služební zařazení je tedy plně v souladu s platnou a účinnou legislativou, o žádné 'obcházení' nejde," reagoval na dotaz Jan Melša z tiskového odboru.
I podle samotného Koubíka je vše v pořádku. "Nemám žádné podřízené, nemám kázeňskou ani personální pravomoc," tvrdí policista. Na druhou stranu přiznává, že právě on má na starosti formální kontrolu spisů před konečným podpisem ředitele pyrotechniků.
Sporný případ ukazuje, že i 23 let po revoluci se policie zřejmě neobejde bez služeb bývalých důstojníků StB. Jejich přesný počet přitom nelze zjistit. Policie tvrdí, že takovou evidenci nevede.
Kontrolu spustil Mihál
Poslední přesný údaj pochází z roku 2006, kdy bývalých důstojníků StB, který ještě u policie jsou, bylo osm stovek. Číslo tehdy také přimělo vedení policie i vnitra, aby nařídilo opětovnou kontrolu policistů na vedoucích místech. Kvůli ní pak o opakovanou lustraci požádalo 3 500 lidí a 63 z nich bylo pozitivních. Nová vlna kontrol byla mnohem důkladnější než první, při přijímání policistů na začátku 90. let, kterou řada lidí proklouzla.
Kontrolu i zájem o počet bývalých příslušníků StB vyvolal v roce 2006 případ někdejšího šéfa české pobočky Interpolu Pavola Mihála, který udělal kariéru díky tomu, že do žádosti o lustraci uvedl místo jména Pavol, chybnou podobu Pavel.
Lidé s minulostí StB se přitom o vstup k policii pokoušejí stále. Například ještě v roce 2010 požádalo o lustraci podle "malého" zákona určeného policistům 238 lidí a dva neprošli. Rok předtím byl poměr 456 k deseti a v roce 2008 se zjistila pochybná minulost u šestnácti žadatelů.
Bývalí lidé z StB nacházeli po revoluci často místo v "nové" policii s argumentem, že se jedná o odborníky. Výmluva se používala nejčastěji například u techniků, lidí pracujících na sledování nebo odposleších. "Je to naše rodinné stříbro a lepší bychom nenašli," tvrdil například ještě před několika lety bývalý pracovník BIS.
Jak dopadly známé případy estébáků u policie a na MVPavol Mihál Jan Hlaváček Jiří Slanina Radim Bureš |
