Poslední lednový den Sacher celou StB zrušil a její příslušníky převedl do zálohy. Tato úřední formulace v praxi znamenala, že policista přišel o svou služební i soukromou zbraň, služební průkaz a celý den musel být k zastižení na telefonu.
Sacher i vedení Občanského fóra se totiž báli, aby se estébáci tajně nescházeli a nepřipravovali odvetu svým novým šéfům. Nenápadně je proto kontrolovali běžní pochůzkáři nebo dopravní policisté.
Po převratu StB sledovala Jakeše
O oprávněnosti strachu z toho, že by se StB mohla flexibilně přizpůsobit novým poměrům, svědčí třeba skutečnost, že v lednu 1990 sledovala své bývalé šéfy Milouše Jakeše nebo Miroslava Štěpána. Těsně před pádem režimu se na poradách v StB hovořilo o přípravě na práci v nových politických podmínkách nebo o obchodních společnostech.
První rozkaz oklešťující tajnou policii vydal Sacher už 12. ledna, kdy zastavil činnost vnitřního zpravodajství, tedy všechny aktivity namířené proti občanům Československa. Za další tři dny útvary StB s touto náplní práce zrušil úplně.
Současně zastavil nasazování odposlechů a další operativní techniky, 16. ledna nahradil ve všech krajích, okresech a obvodech náčelníky StB příslušníky Veřejné bezpečnosti, jak se tehdy nazývala policie. Poslední lednový den pak zrušil celou StB a její příslušníky převedl do zálohy.
Oficiálně krok v rozkaze odůvodnil „společenskopolitickými změnami dotýkajícími se též Sboru národní bezpečnosti - složky státní bezpečnosti.“
Sacher přiznává, že se tohoto kroku bál a do poslední chvíle ho před StB tajil. Líčí, že v krizových dnech se pak pohyboval jen s ochrankou, dvě noci strávil kvůli vlastní bezpečnosti ve vězení, dostával anonymní výhrůžky a na jeho auto někdo střílel.
Agent rušil StB?
Osud „hrobníka StB“ jako by vystihoval komplikovaný vztah celé společnosti ke své minulosti.
V květnu 2007 oznámilo Vojenské zpravodajství, že Sacher byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky. Armáda to zjistila po prozkoumání dvou stovek pytlů s dokumenty, které měly být původně skartovány.
Jeho spolupráci ale musíme brát s rezervou. Jako spolupracovník Richard byl totiž evidován v roce 1958, tedy ve svých šestnácti letech.
Další svazek na Sachra vznikl v roce 1978. Pod krycím jménem Rigo tehdy StB prověřovala jeho podezřelé aktivity.
Historici a lidé z okruhu bezpečnostních složek zazlívají dlouholetému politikovi za Československou stranu lidovou a později KDU-ČSL hlavně to, že toleroval vykrádání archivu StB.
Jednalo se především o takzvané osmašedesátníky, tedy lidi ve vysokých funkcích v době pražského jara. Ti se po revoluci dostávali na posty především u policie, tajných služeb a diplomacie.
Tehdejší vedení ministerstva vnitra s čele se Sachrem, nepřítelem otevření tajných archivů, jim prý umožnilo, aby si upravovali nebo ničili dokumenty, které na ně StB vedla.
V roce 1992 se stal Sacher členem dozorčí rady jedné z největších bezpečnostních agentur G4S Security Services.
Estébáci v nové době: u policie nebo s rentou
A co se stalo s bývalými estébáky? Některé aféry ukazují, že část z nich zůstala u policie nebo bezpečnostních složek. Takzvaný „malý lustrační zákon“ totiž těm, kteří se nijak zásadně nepodíleli na šikaně československých občanů, dovoluje zůstat u policie.
Další si díky svým známostem a schopnostem našli práci v soukromí, nebo odešli do civilu i s výsluhovou rentou.
