Místní, pokud jim jejich oštěpy stačí, se bílému muži brání. Bílý muž (tentokrát ovšem i žlutý a černý a nejen muž, ale i žena) mluví o etice, ale bojuje dosti sveřepě. Nemyslím, že mít teď mimino v Bagdádu, je velké potěšení.
Američané si řekli, že zvítězí v boji s těmito domorodými ďábly a udělají pro to všechno. Skoro se zdá, jako by platilo - mrtvý Iráčan, dobrý Iráčan. Jediný možný a slušný konec téhle války je ovšem vítězství Američanů a Britů a pád Saddámova režimu.
Nakonec bychom si mohli vzít toto poučení: Je sice strašné, když někdo ve staré Mezopotámii povýšil násilí nad právo. Ale je přeci jen lepší a lidštější, když to dělají anglo-americká vojska než masový vrah Saddám.
Jenže koloniální éra, postavená na těchto základech, skončila dost špatně...
