Leccos se dá ale vydedukovat z jejich povahy a postavení. Zkušený pilot Brouček zřejmě poslechl neústupného Baťu, který chtěl letět do Švýcarska, i když byla nad Otrokovicemi hustá mlha.
"Jestliže byl Broučkův klid příslovečný, stejně důležitá - ne-li víc - se stala jeho ochota, poslušnost. Neboť vycházet s Tomášem nebylo vůbec jednoduché. Nesnesl odpor, jeho mínění se muselo respektovat," napsal Miroslav Ivanov ve své knize Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše.
Baťa často mluvil pilotům do řízení. Při přeletu z Egypta do Palestiny, když se blížila písečná bouře, si do cestovního deníku zaznamenal: "... tak rád bych viděl a prožil písečnou bouři. Aspoň v letadle. Kapitán Stack ji asi prožil a netouží po ní, zahýbá raději nad moře..."
Stack později spolupráci ukončil. Tvrdohlavý továrník ho při cestě z Indie nutil měnit trasu a zakázal mu plánovaná mezipřistání.
Historici jsou ale vůči teoriím Ivanova skeptičtí. Nezpochybňují Baťovu umíněnost, upozorňují ale na to, že měl s létáním zkušenosti. Navíc o Broučkovi bylo známo, že si s letadlem dovolil ledacos. Byl tehdy jediným pilotem, který podletěl most přes Dyji u Znojma.
"Myslím si, že by Baťa nešel do příliš velkého rizika. Navíc si i před odletem osobně ověřoval, jaké jsou povětrnostní podmínky," naznačil historik a ředitel archivu ve Zlíně-Klečůvce David Valůšek.
Ministerská komise, která nehodu vyšetřovala, označila za příčinu ztrátu prostorové orientace pilota v husté mlze. Letadlo se chtělo vrátit na letiště, při otáčce se ale zřítilo, neboť příliš klesalo.
Svědci řekli, že Brouček ještě po pádu držel řídicí páku. Baťovy oči ukazovaly, že nebyl na smrt vůbec připravený.
