Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Baťa se zřítil do svých závodů. Teď je na místě pomníček

  9:25aktualizováno  9:25
Od tragické smrti slavného obuvníka Tomáše Bati uplynulo v pátek 12. července 81 let. Letadlo se s ním zřítilo ironií osudu do areálu jeho firmy v Otrokovicích. MF DNES zmapovala historii i současnost místa, jež stále zůstává pozapomenuté.

Tomáš Baťa vybudoval světoznámou firmu a pozvedl celý Zlín. | foto: SOKA Zlín

Fotogalerie

Severní část průmyslového areálu otrokovické firmy Toma nevypadá příliš vlídně. Stojí tady nevzhledné starší budovy, opodál je uložen všelijaký materiál.

A u náspu s kolejemi se jaksi nepatřičně krčí malý památníček.

Když přijdete blíž, přečtete si nápis: Zde zemřel Tomáš Baťa.

Stalo se to časně ráno 12. července 1932, kdy se letadlo s pilotem Jindřichem Broučkem a Baťou zřítilo v plné rychlosti k zemi. Neměli šanci přežít.

Pro svět to byla šokující zpráva, pro obyvatele Zlína a hlavně zaměstnance fabriky děsivá. Nikdo nevěděl, co bude dál.

Proto je zvláštní, že místo tragédie tehdy i teď zůstává trochu stranou. Je skromné a málo se o něm ví. Má ale velmi zajímavou historii.

Obraz tragédie v tisku a kronikách

Padl náš první spolupracovník!
Dnes ráno o 6. hodině startoval šéf závodu na obchodní cestu do Švýcar. Přes silnou mlhu odhodlal se k letu, neboť službu naší společné práci považoval za důležitější než bezpečnost života. Toto nebezpečí bylo tentokrát nad jeho síly. Podlehl. Odchází v okamžiku, kdy nezlomnou energií, geniálním duchem a neúnavnou obětavostí postavil naši práci na novou bezpečnou základnu, zajišťující všem spolupracovníkům práci.

(Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera)

Ze závěti Tomáše Bati První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že závod jest jen Váš, jen pro Vás. Závod náš nebyl zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivy. Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovati ve prospěch závodu a nejeden z naší rodiny jemu za oběť již padl.

Nesmíme zapomenout!
V těchto dnech, kdy jsme stáli zdrceni nad mrtvým tělem Tomáše Batě, nebylo mezi námi všemi čestnými a poctivými lidmi v republice jediného, který by při této tragické události necítil lidsky. Jedinou výjimku tvořili komunisté a ta hrstka komunistických agentů, která má v rukou komunistické noviny, a ta, která byla objednána, aby za peníze šířila pomluvy a urážky. (novinový článek)

Z nekrologu Karla Čapka
Byl to muž; byl z lidí, kterým se oblíbeným rčením říká muž stoprocentní. Silný a snad trochu bezohledný; a především optimista. Muž naprosto nepodlomený jakoukoliv nedůvěrou v sebe; člověk nerozpolcený, který nemele na prázdno, ale silnými zuby překusuje problémy, které leží v linii jeho zájmu.

Přejmenování Otrokovic na Baťov
Změnou dostane se obci jména, které svým významem vyjadřuje poctivost, statečnost a lásku k práci, kteréžto vlastnosti jsou, jež budují závody, města i říše a které nám napomohou, aby budoucí nejkrásnější město Moravy, město Baťov, bylo záhy chloubou celé země. (J. A. Baťa při jednání otrokovického zastupitelstva, které v roce 1933 rozhodlo o přejmenování města. Jméno Baťov neslo až v letech 1939 až 1946.)

"Baťovská ideologie je optimistická a v dobrém slova smyslu budovatelská. Smutek a podobné pocity do ní nepatří," vysvětluje střídmost památky historik Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce Martin Marek.

Soudruzi s lopatami a krumpáči

"Památníkem mělo být další budování továrny i města Otrokovice, hlavně jeho čtvrti Baťov."

Letoun Junkers spadl sedm minut po startu. A osud si krutě zažertoval, protože to bylo přímo do otrokovického areálu firmy Baťa, naštěstí do jeho nezastavěné části.

První decentní pomníček, spíše pamětní deska s květinami, byl odhalen přesně za rok. Přišly dva tisíce "spolupracovníků", k nimž promluvil ředitel pomocných závodů Josef Hlavnička.

"Padl v plné síle, padl pro práci, kterou konal!" deklamoval Hlavnička. "Slibujeme na tomto místě, že na započatém díle budeme pilně pracovati dále, že zůstaneme věrni jeho nástupci a tak nejlépe uctíme jeho památku."

Ve stejný okamžik hovořil k mnohem početnějšímu zástupu ve Zlíně nový šéf podniku Jan Antonín Baťa, když odhaloval zdejší monumentální památník (dnešní Dům umění), který stojí symbolicky nad městem. Ten se stal hlavním místem vzpomínek.

Pomníček v Otrokovicích, u něhož se jednou za rok sešli zaměstnanci a vedení podniku, přečkal válku. Komunistům ale neodolal. Po únoru 1948 přišli soudruzi s lopatami a krumpáči a odstranili ho. Baťa byl symbolem kapitalismu.

"Fackovala nás hanba za jiné"

"To místo jako by náhle přestalo existovat. Stejně komunisti likvidovali celou baťovskou tradici," připomněla kronikářka Otrokovic Věra Kramářová. Pak se továrna přejmenovala na Svit a rozšiřovala se bez ohledu na pietní místo.

Přišel listopad 1989. Vzápětí přiletěl z Kanady Tomáš Baťa junior, jehož vítala plná náměstí. Euforie ale trochu opadla, když projevil přání podívat se na místo, kde zahynul jeho tatínek.

Dnes už zesnulý otrokovický pamětník Pravoslav Ehnert, který byl u toho, popsal svůj pocit následovně: "Fackovala nás hanba za jiné. Styděli jsme se."

Baťa junior měl povědomí o pomníčku. O tom, že ho komunisti zlikvidovali, ale nevěděl. Obuvníci ho na místo tehdy raději nevzali.

"Byl to ale impulz k tomu, aby se pomníček opět vybudoval. Na jaře 1990 byl hotový," připomněla Kramářová. Podle ní však stál asi 60 metrů (možná i víc) od původního místa, protože to bylo v rámci budování socialismu zastavěno tovární halou.

Firma Toma po letech vybudovala za 70 tisíc korun důstojnější památník, který byl odhalen přesně před rokem.

Dodnes stojí na tomto zvláštním místě. Areál je obehnaný plotem, v němž je sem tam díra. Kdo sem chce přijet autem, musí zaplatit u vjezdu. Ale možná je to tak, jak by si to Baťa přál. Na prvním místě u něho byla vždy práce.

"Tomáše Baťu nelze vzpomínati v smutku," shrnul v dobovém tisku novinář Antonín Cekota.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.