Klíčovým bodem pro rozdělení Německa byla prohraná druhá světová válka, kdy byla země rozčleněna do čtyř okupačních zón spravovaných Británií, Francií, USA a Ruskem. V květnu 1949 vznikla v západních zónách Spolková republika Německo. Téhož roku přišla z ruské okupační zóny odpověď: vznik Německé demokratické republiky.
Přestože NDR nesla ve svém jménu přívlastek demokratická, mohli si její obyvatelé o politických svobodách a hospodářské prosperitě svých západních sousedů nechat pouze zdát. Východní Německo bylo od počátku budováno jako komunistický stát s politickým monopolem Jednotné socialistické strany Německa. Podle odhadů bylo mezi lety 1949 až 1989 z politických důvodů zatčeno 200 tisíc až 250 tisíc lidí.
Symbolem poměrů v zemi se stala berlínská zeď, která od srpna 1961 bránila útěku východních Němců do demokratického a hospodářsky vyspělejšího Západního Berlína. Tato 160 kilometrů dlouhá betonová bariéra, která se stala také jedním z hlavních symbolů studené války, byla ostře střežená.
Přesto snahám o útěk úplně nezabránila. Při pokusu dostat se přes ni pohraničníci zabili nejméně 74 lidí (podle některých údajů až 136) a zranili dalších asi 120. Drolit se začala v listopadu 1989 a dnes existuje jen jeden větší zachovalý úsek.
Nechvalně proslulo také východoněmecké ministerstvo státní bezpečnosti neboli Stasi. Tajnou službu NDR založila sovětská okupační správa v únoru 1950 po vzoru sovětské tajné služby NKVD. Na podzim 1989 zaměstnávala Stasi na 90 tisíc lidí, dalších až 200 tisíc tvořilo síť jejích agentů a spolupracovníků.
Šest let po založení Stasi vznikla Národní lidová armáda jako reakce na založení západoněmeckého Bundeswehru. Ozbrojené složky existovaly v NDR od začátku 50. let, formálně to však byli policisté, kteří bydleli v kasárnách a prodělali vojenský výcvik.
NLA byla jednou z hlavních opor režimu, její velení ale podléhalo Sovětům (na území NDR bylo dvakrát více vojáků Rudé armády než těch východoněmeckých). NLA patřila k nejlépe vyzbrojeným armádám Varšavské smlouvy, neboť se s ní počítalo pro první fázi konfliktu s NATO.
Pozornost budily její uniformy, jenž vycházely z pruské tradice a velmi se podobaly uniformám nacistického Německa. Od Wehrmachtu převzala i přilbu (ovšem model, který se koncem druhé světové války teprve připravoval).
Snad nejznámějším východoněmeckým produktem se stal vůz značky Trabant. Jednoduchý automobil s karoserií z duroplastu vyráběli v NDR od roku 1957 do dubna 1991. Trabant se stal předmětem mnoha vtipů, v NDR však byl nedostižným snem - zájemci na něj čekali roky v pořadníku.
Vyrobilo se ho na 2,8 milionu kusů, prodával se i v dalších zemích východního bloku. Dnes je z trabanta téměř kultovní vůz a na letošním autosalonu ve Frankfurtu se dokonce představil jeho elektřinou poháněný nástupce. - více se o hvězdě frankfurtského autosalonu dočtete zde
Při vyjmenovávání symbolů NDR nelze opomenout amerického zpěváka a herce Deana Reeda. V době, kdy tisíce lidí riskovaly život při útěku z Východu na Západ, vydal se opačným směrem. Koncem 50. let dobýval hitparády v Americe, během turné po Jižní Americe ale poznal obrovské sociální rozdíly a tamní režimy, což radikalizovalo jeho levicové smýšlení.
V roce 1966 byl vyhoštěn z Argentiny a Chile a týž rok absolvoval první turné po SSSR. Sedm let nato se usadil v NDR, kde se stal nástrojem socialistické propagandy. Dodnes se spekuluje, zda byl naivní idealista, či pragmatik, který si užíval pohodlného života hvězdy východního bloku. Reed zemřel za nejasných okolností v roce 1986; krátce před smrtí údajně zvažoval návrat do USA.
|