INFOGRAFIKA:
Útok na reaktor Osirak 1981
Počátky iráckého jaderného programu se datují do 60. let minulého století.
V roce 1976 získala irácká vláda z Francie lehkovodní reaktor o výkonu 40 megawatt. Reaktor dostal jméno Osirak a o tři roky později stal se součástí jaderného komplexu v Tuvajse jihovýchodně od Bagdádu.
Irák vždy zdůrazňoval (podobně jako nyní Írán), že chce jádro využívat pouze k mírovým účelům. Od roku 1969 byl signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Izraelská vláda se ale navzdory všem ujištěním obávala, že irácká vládnoucí strana práce Baas chce získat jaderné zbraně. Jejich pochybnosti umocnilo v roce 1980 Saddámovo napadení sousedního Íránu. Když navíc Husajnův režim koupil rakety typu Scud, rozhodli se zástupci židovského státu jednat.
7. června 1981, 15:55
Izrael nejprve zahájil diplomatickou ofenzivu, ministr zahraničí Moše Dajan již koncem 70. let začal vyjednávat s Francií či USA. Nikdo mu ale nezaručil, že bude irácký jaderný program zastaven. Premiér Menachem Begin proto o zničení Osiraku rozhodl ještě před aktivací paliva.
Velení armády proto začalo plánovat přísně utajenou akci s názvem "Opera". Plán byl jednoduchý - dostat jednotku stíhacích jednotek až k reaktoru a zničit ho.
Vše vypuklo 7. června krátce před čtvrtou hodinou odpolední. Ze základny Ecion na jihu Izraele se vzneslo osm stíhaček F-16 a dva podpůrné letouny F-15 Interceptor (podle neoficiálních zpráv se "Opery" účastnily i další letouny, ale informace nebyly nikdy potvrzeny).
Mise byla nebezpečná - proletět tisíc kilometrů nepřátelským územím, vybombardovat zařízení a stejnou cestou se vrátit zpět. Během mise se plně naložené stroje měly nepozorovaně dostat přes Jordánsko a Saúdskou Arábii až do Iráku (nad pouští se stroje pohybovaly ve výšce kolem 120 metrů).
Jakmile se smrtící komando dostalo do iráckého vzdušného prostoru, letělo ve výšce pouhých 30 metrů nad zemí. Těsně před svým cílem stroje vystoupaly až do dvoukilometrové výšky a poté střemhlavě zaútočily na reaktor.
Navzdory všem pochybnostem se mise povedla a Osirak zasáhlo šestnáct z celkem 18 bomb. Poté se všechny stroje vrátily bez sebemenšího poškození zpět na domovskou základnu.
Izrael počítal se ztrátami
Hladký průběh mise všechny překvapil. Stíhačky F-16 byly tehdy poměrně novými stroji (izraelská armáda je měla ve výzbroji necelý rok) a útok musely zvládnout s plnou výzbrojí a přídavnými palivovými nádržemi. "Nikdo nepočítal s tím, že se všichni vrátíme zpátky," popsal BBC po letech velitel letky Zeev Raz.
Raz je také jediným pilotem, který se veřejně k účasti na akci "Opera" hlásí. Zbylí piloti zůstali v anonymitě, i když na veřejnost prosákly informace, že v jednom ze strojů seděl Ilan Ramon (později se stal prvním izraelským astronautem, ale zemřel při tragédii raketoplánu Columbia).
Navzdory ujištěním náčelníka generálního štábu Rafaela Ejtana o tom, že se země k útoku veřejně nepřizná, bylo vše jinak. "Překvapilo mě, když jsem jen den po útoku v rádiu slyšel, že vláda o misi informovala," popisuje Raz.
Podle něj šlo o součást předvolební kampaně. Faktem zůstává, že premiér Begin z "Opery" profitoval. Díky rychle získané přízni voličů se 30. června mohl jeho Likud radovat z volebního vítězství.
Nejdříve kritika, po letech slova díků
Operaci okamžitě odsoudil takřka celý Západ. Francie hovořila o porušení mezinárodního práva, Rada bezpečnosti OSN vydala 19. června rezoluci č. 487, v níž útok odsoudila. Ostrá kritika se na židovský stát snesla i z Bílého domu. "Jde o státní gangsterismus Izraele," psalo před čtvrt stoletím například československé Rudé právo.
O téměř deset let později, v době první války v Perském zálivu, během níž ostřeloval Irák raketami Scud bez jaderných hlavic židovský stát i sousední Saúdskou Arábii, děkovala Izraeli řada osobností za deset let staré zastavení iráckého jaderného programu.
