Po tříleté průpravě v Schönfeldských c. k. poštovských novinách, jediných českých novinách tehdejší doby, Kramerius v sobotu 4. července 1789 vydal první číslo vlastních novin. Jmenovaly se Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny, od konce ledna 1791 pak Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny.
Přestože mu jeho dřívější zaměstnavatel baron von Schönfeld podle dobového svědectví házel klacky pod nohy, protože Kramerius jeho periodikum významně pozvedl, začalo se šestatřicetiletému začínajícímu vydavateli dařit.
Zatímco první číslo vyšlo v počtu čtyři sta padesát kusů, časem dosáhly noviny na svou dobu vysokého nákladu; 1 500 výtisků. Kramerius do svých novin psal sám společně s několika dopisovateli a rovněž překládal z cizích týdeníků.
Zaměřoval se především na osvětu prostého lidu, národní emancipaci a odstranění lidových pověr. Publikoval také úřední vyhlášky a oznámení, vedl kulturní rubriku. Jeho nejoblíbenějším zdrojem byl list Wiener Kölner Zeitung.
Opisoval od něj Thám
Záleželo mu na tom, aby jeho čtenáři měli pohotové a pestré zpravodajství o všech důležitých domácích i zahraničních událostech. K novinám rovněž připojoval i zvláštní naučné přílohy s popisy cizích zemí, s vypravováním ze starší historie nebo s radami pro hospodářství.
Noviny se těšily oblibě až do roku 1795, kdy do jejich obsahu významně promluvila přísná cenzura a nepříznivá hospodářská situace. Poslední číslo vyšlo v roce 1808, kdy Václav Matěj Kramerius, bývalý spolupracovník buditele Josefa Dobrovského, zemřel.
Není bez zajímavosti, že po Krameriově odchodu z Schönfeldských c. k. poštovských novin do nich nastoupil Václav Thám. Vydržel v nich ale pouze rok, baron von Schönfeld tehdy předního českého herce vyhodil kvůli problémům s alkoholem a především kvůli faktu, že opisoval od Krameria.
O tom se ovšem Alois Jirásek ve známém románu F. L. Věk, kde zachytil část Thámova života, nezmínil ani slůvkem.
