Z dnešního pohledu samozřejmé volno na Štědrý den si Čechoslováci užívají až od roku 1990. Předtím se státní svátky řídily několikrát mírně upraveným komunistickým zákonem z roku 1951, který v prosinci uznával jen 1. a 2. svátek vánoční. Podepsán Klement Gottwald vlastní rukou.
V závěru totality byla pracovní doba na Štědrý den většinou kratší, hodně záleželo na benevolenci nadřízených. Samozřejmě s výjimkou oborů, kde nepracovat 24. prosince není možné dodnes. Podle rozšířeného bonmotu, jak potvrdí nejeden pamětník, šli lidé před nadílkou spíš do zaměstnání, než do práce...
Pro srovnání: současné vánoční vydání MF DNES z 23. prosince 2009
Štědrý den roku 1989 byla neděle, ale vyšly noviny. "Už si na to přesně nevzpomínám. Ale asi to bylo kvůli dlouhé pauze, kterou by způsobily svátky. A zřejmě to bylo rozhodnutí všech redakcí a péenesky (PNS, Poštovní novinová služba, distributor, pozn. red.), jinak by to nešlo," říká novinář a spisovatel Karel Pacner.
Ještě týden před tím byl v dočasném vedení redakce, kam se dostal pár dnů po 17. listopadu, po odchodu šéfredaktorky Miroslavy Moučkové.
"S kolegy Liborem Ševčíkem a Bořkem Hanušem jsme měli rozdělenou funkci zástupce šéfredaktora a řídili jsme redakci. Z nomenklaturních kádrů zůstal jen Jaroslav Pešek, který měl podpisové právo, podepisoval účty," vzpomíná Pacner.
Vydání deníku Mladá Fronta 24. prosince 1989.
V prosinci si redaktoři vybrali v nevídaném tajném hlasování nového šéfredaktora, zvítězil Libor Ševčík. Volba byla domluvená a schválená šéfem Socialistického svazu mládeže Martinem Ulčákem.
Mladá fronta po ní měla v podtitulu místo "Deník ÚV SSM" napsáno "Deník čs. mládeže". Od svazu se čím dál víc distancovala a v roce 1990 odtrhla. Pacner zůstal jako vědecký komentátor, dosud spolupracuje s redakcí MF DNES.
Pravda a láska musí zvítězit
Štědrodenní vydání z roku 1989 mělo v záhlaví vánoční poselství Mladé fronty: Pravda a láska musí zvítězit.
Titulní fotografie zachycuje ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, který den před tím stříhal s německým protějškem železnou oponu. Reportáž na straně tři se pak věnuje příhraničním změnám. Například faktu, že kavárník v rakouském Gmündu láká zákazníky českým nápisem "Zde káva".
Další článek na první straně přibližuje příběhy lidí, kterým režim znemožňoval vykonávat jejich povolání a poslal je třeba do kotelny.
"Jak nyní zjišťuji, v kotelnách nic neskončilo, naopak začínalo," říká v článku Aleš Lederer, syn exilového novináře. V kotelně začal vydávat samizdatovou revue Prostor, která přerostla v dodnes fungující nakladatelství.
Mladá fronta věnovala hodně místa také krveprolití v Rumunsku, které provázelo pád diktátorského režimu Nicolae Ceaušesca. Příště, ve středu po svátcích, vyjde MF s titulkem Diktátor je mrtev, ať žije svoboda!
Magazínová část nabídla stránku o rodině Valtra Komárka, spoluautora porevolučních ekonomických reforem. Jeho syn Martin tehdy dělal zástupce šéfredaktora Ševčíka, dnes je hlavním komentátorem MF DNES.
Příloha přinesla také rozhovor s Martinem Šmídem, který měl být zabitým studentem z Národní třídy. A místo se našlo i pro lechtivé téma, článek Revoluce v posteli. - více ukázek najdete ve fotogalerii
