Nechte většině pohádkových otců hned zkraje zemřít ženu (Divotvorný meč, Perníková chaloupka, Zlaté hvězdičky a desítky dalších). Nerozpakujte se nechat slepičku pobíhat od čerta k ďáblu, aby nakonec zastihla kohoutka už udušeného, s nohama nahoře. A ať klidně v Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém princ přijde do večeřadla, i když dítěti obtížně ve vašem panelákovém 3+1 vysvětlíte, oč jde.
"Je to svébytný svět, malé děti ho chápou jinak než dospělí. Pro ně je to kouzelná krajina, kde se může cokoliv dělat a cokoliv dít. Jen jim o něm čtěme, rozvíjejme fantazii, cit pro jazyk," říká psycholog Zdeněk Matějček. Jenže pohádky dnes čte stále méně rodičů. Není prý čas.
Psycholog Aric Sigman zjistil, že jen třetina malých dětí v Británii se dočká pohádky vícekrát v týdnu. "Když byli ve stejném věku jejich rodiče, prakticky nešli spát bez pohádky," uvedl Sigman ve studii zveřejněné novinami The Times.
Dospělým, kteří přece jen sáhnou po dětské klasice, bývá často zatěžko číst, jak Dobrunka přišla o ruce, nohy a oči (Zlatý kolovrátek).
"Úplně mě vyděsilo, kolik brutálních scén pohádky obsahují. A to mluvím o pěkných, starých, třeba o Němcové," říká lektorka cizích jazyků Věra Kolářová, která má teď už devítiletou dceru. "Tyto pasáže jsem přeskakovala nebo si je domýšlela. Musela to dělat i moje maminka. Četla mi to samé, ale já si nepamatuji na žádné čtvrcení, řezání rukou, nohou, na vydloubané oči." Upravování pohádek, aby byly méně brutální, je vlastní mnoha rodičům. A také editorům, kteří připravují staré pohádky k novému vydání.
"Jde o knížku pro děti, v níž je třeba sledovat i cíle jazykově výchovné. Proto jsme nezachovávali důsledně původní znění textů... Požadavek srozumitelnosti textu vyžaduje, aby byly nahrazeny výrazy, které by mohly vést k záměně významu či nesprávným asociacím," píší Věra Formánková a Jarmila Servítová v ediční poznámce k Pohádkám Boženy Němcové z roku 1979.
Rodiče většinou na jazyk pohádek tolik nehledí. "Klukovi se slova jako dráb, šenkýř či kazajka moc líbí. Větší problém máme s krvavými pasážemi, které si za spisovatele vymýšlím sám.
Péťa si totiž úplně dokonale zapamatuje, co jsem si přimyslel, a pak ho zlobí, když to další večer říkám jinak," říká s úsměvem otec čtyřletého syna Pavel Málek z Prahy.
Podle dětských psychologů si rodiče podobnými úpravami zbytečně komplikují život.
"Dětem to vůbec nevadí, ty to tak neberou. My dospělí jsme trošku změkčilí. Žijeme v mnohem jemnějším světě a najednou nám vadí to, co generacím před námi ne," tvrdí Matějček.
Malé dítě totiž pokládá člověka za nesmrtelného - představa smrti jako konce života přichází až se začátkem puberty kolem jedenáctého roku. "Do té doby třeba na čtvrcení člověka nevidí v podstatě nic špatného. Když jim maminka čte, jak všem lotrům padly hlavy dolů, je to pro ně spíše legrační představa, jak se ty hlavy někde kutálejí. Samy pohádky je navíc utvrzují, že smrt není něčím konečným. Řada hrdinů po smrti znova obživne díky mrtvé a živé vodě," vypočítává Matějček.
Že se tím dětem pletou hlavy? "Ale vůbec ne. V pohádkách je hlavní moment poučení. V každé se střetává dobro se zlem a zlo musí už z podstaty věci prohrát. A být potrestáno. A potrestáno exemplárně, to znamená hodně," říká ředitel Polabského muzea v Poděbradech Jan Vinduška. Ten soudí, že tolik brutálních scén je v pohádkách i proto, že původně nešlo o povídání jen pro děti.
"Pohádky byly dříve vyprávěním pro dospělé na večer," souhlasí i ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd Jiří Kraus. "Lidé se sešli, v kamnech praskal oheň, a když byla pohádka hodně strašidelná, tím líp. Dnes se místo toho lidé dívají na horory a pohádky přenechali dětem."
Řeší tedy čeští rodiče pseudoproblémy, pokud se pokoušejí o převypravování pohádek? Pokud ano, nejsou sami. Například v Miami ve Spojených státech si rodiče vynutili zákaz vysílání pohádky O Červené Karkulce. Dívenka s červeným čepečkem u rodičů nepochodila kvůli lahvi vína, kterou nosí v košíčku.
Pohádka byla zakázána, neboť prý ohrožuje mravní profil dětí. Podobně dopadla podle agentury ČTK Sněhurka, která se dopustila té chyby, že prošla postýlkami všech sedmi trpaslíků, než našla tu nejpohodlnější.
