Zůstane však po něm řada stop nejen v podobě podpory při případném zásahu USA proti Iráku, kterou slíbil premiér Špidla.
Nejviditelnější stopou je "pražské" rozšíření aliance. To ovlivní jak země, které za dva roky vstoupí, tak nynější členy: Maďary, kteří přestanou být izolováni od zbytku NATO, a Čechy, kteří vůbec poprvé získají bezpečnou hranici jakýsi předstupeň konce hranic, který nastane kolem roku 2006.
Řada vojenských závazků přijatých na summitu bude zajímat asi jen vojáky. Pro českou veřejnost to nabude významu poté, až budou jasné rozpočtové dopady českých slibů vůči alianci.
I tak stojí za pozornost, že žádná z nových kapacit, jež mají Češi pro alianci zajistit, nepatří přímo k bojovým jednotkám. Vojenská nemocnice, protichemické týmy, vzdušný průzkum, dopravní letouny - to vše se může dostat do bojové situace. Ale nic z toho nelze použít v přímém vojenském střetu.
Znamená to, že Češi mají ještě čas zvykat si na myšlenku, že jejich vojáci budou někdy muset jít do boje. Ani aliance po nich zatím nechce, aby to už zítra udělali.
Pražský summit byl velkou zkouškou - nejen pro lidi, kteří museli přistoupit na řadu omezení, jaké si vynutil "americký" styl zabezpečení. Čeští diplomaté zdolávali "minová pole" v podobě různých Lukašenků a Kučmů.
Organizátoři summitu i ochránci pořádku skládali (bez větších problémů) "zkoušku" z pořádání větších akcí. Teď uvidíme, zda zvládnutý summit byl jen vzácný artikl určený pro cizí spotřebu, nebo zda se to projeví na působení úřadů a policistů i při jiných příležitostech.
