Jako Nigerijec je jedním z mnoha zahraničních řidičů, kteří oblékají uniformu pražského Dopravního podniku. Jejich počet stále stoupá. Nyní jich do kabin autobusů i tramvají usedá každý den zhruba sto deset.
"Dopravní podnik zaměstnává 63 řidičů ze zemí Evropské unie a 46 z ostatních zemí," vypočítal mluvčí podniku Ondřej Pečený.
Firemní barvy hájí dohromady zhruba 3 700 řidičů, takže zahraniční "akvizice" je už vcelku významnou menšinou.
Řada z nich slyšela na podnikový inzerát, který se v době hospodářské krize těší mnohem větší pozornosti než v předchozích letech. Městský dopravce je jednou z mála firem, jež i přes úsporná opatření stále přijímá nové pracovníky, kteří by byli ochotní usednout za volant autobusu či za rychlostní páku tramvaje.
"Od ledna do října jsme přijali 409 řidičů," potvrdil zájem Pečený.
Sam Gabriel je typickým příkladem cizince, který nesl uchazečský dotazník do sídla podniku. Předtím se živil jako šofér kamionu. Právě tato profese má k autobusu nejblíže, a navíc se jí živí lidé, kteří jsou zvyklí být daleko od své rodiny. Stejně jako cizinci hledající v Čechách obživu, kteří své rodiny nechali často ve svých domovinách.
Musí umět česky či slovensky
Pražští cestující se tak mohou při svých cestách po městě potkat s šestnácti národnostmi. Od Arménie, Ázerbájdžánu, Kazachstánu či Běloruska přes Rumunsko nebo Estonsko až po Jordánsko a Nigérii.
Nechybějí zde pochopitelně ani Slováci a Ukrajinci.
Když cizokrajní šoféři nastupují, musí prokázat, že jsou schopni se domluvit česky nebo slovensky. Speciální jazykové zkoušky však neskládají. Je nutné, aby se v pohodě domluvili jak s cestujícími, tak zejména s dispečery.
Na veřejnost prosákla informace, že to není vždycky bezproblémové, a že dispečeři dokonce mnohdy musí tahat z paměti základy ruštiny, pokud je ještě vůbec mají. To ale vedení podniku odmítá. "Dispečery zvlášť neškolíme," řekl Pečený.
Sam Gabriel jako rodilý anglický mluvčí, který o svých zkušenostech mluvil v podnikovém časopise DP Kontakt, naopak vnímá negativně jazykové mezery u českých šoférů.
"Myslím si, že člověk, který například vozí turisty z letiště na Dejvickou, by jim měl umět cokoli vysvětlit nebo poradit v angličtině. Lidé by pak více využívali městskou dopravu a méně taxíky," říká Nigerijec, který v Česku žije se svou ženou, Češkou, už přes pět let.
Cizinci jsou také mnohem méně odbojní vůči vedení podniku, protože jsou často vděční za dobře placenou práci. Za volantem autobusu si přijdou asi na 26 tisíc korun měsíčně, což je v jiných profesích nebo na černém trhu práce často jen vysněná odměna.
Řidiči tramvají bez "řidičáků"Pražské tramvaje zřejmě řídí desítky řidičů, kteří nemají oprávnění usednout k řídícímu pultu. Ne, že by neuměli vozidlo ovládat, ale nemají v pořádku všechny doklady. Může za to chaos ve vydávání oprávnění k řízení, na nějž nyní sami pracovníci Dopravního podniku upozorňují. Řidič, který sedne do kabiny a vyjede na trať v pražských ulicích, totiž u sebe musí mít dva doklady. Průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla, tedy něco na způsob klasického řidičáku, který vydává drážní správní úřad. A také oprávnění k řízení vozidel na pražské kolejové síti, kterou vydává svým řidičům sám dopravce. Zatímco "řidičáky" drážní úřad vydává, tramvajová škola, jež má na starosti výdej oprávnění, zaspala. Přitom bez obou dokladů nesmí řidič vůbec sednout do tramvaje. "V důsledku tohoto selhání jezdí řada řidičů bez platného oprávnění. Jedná se o nerespektování předpisů a nebezpečný precedens. Takový řidič nesmí být připuštěn k řízení tramvaje," stěžuje si poradce generálního ředitele firmy Antonín Dub v dopise personálnímu řediteli. Problém může nastat zejména při dopravní nehodě, při níž by se řidič tramvaje mohl dostat do velkých potíží s drážními inspektory. |
