"Většina společnosti považuje aktuální umění za nesrozumitelné a přitom právě současní umělci si často kladou za cíl o naší době vypovídat. Základem naší výstavní koncepce je proto hledání vztahu umění a širší veřejnosti," uvádí na svých webových stránkách pražská Galerie Václava Špály. Po svém znovuotevření loni v únoru se chtěla stát nadějným, dialogickým prostorem pro současné umění. Za tu dobu se jejím zatím nejúspěšnějším projektem stalo představení skupiny Rafani, kteří na své bezejmenné výstavě, zbavené všech textů, přesvědčili publikum, že konceptuální umění nepotřebuje štosy papíru k formulování a dovysvětlení myšlenky. Právě za "Špálovku" Rafani získali ocenění Osobnost roku - cenu pro současné výtvarníky, kterou sedmým rokem uděluje Galerie Klatovy/Klenová.
Nic vám neřeknu
Nynější výstava Vzpomínky na budoucnost však výše uvedenou koncepci prostoru pro dialog zcela popírá. Představeny na ní jsou minimalistické práce dvou českých a dvou rakouských tvůrců, které - podle kurátora expozice Karla Císaře - spojuje "reflexe odlišných projevů modernosti, jež jsou vepsány do prostoru galerie". Podle tiskové zprávy - bez ní je návštěvník úplně ztracený, jenže s ní mu není o nic lépe - mají představená díla poukázat na "organizační moc muzea či archivu" a s onou mocí spojenou "institucionální kritiku" či "produktivní princip kultury". Co se za těmito termíny skrývá, co jimi kurátor přesně myslí, objasněno není.
o výstavěVzpomínky na budoucnost Kurátor Karel Císař. Vystavující umělci: Dominik Lang (*1980 v Praze), Markéta Othová (*1968 v Brně, žije v Praze), Mathias Poledna (*1965 ve Vídni, žije v Los Angeles), Florian Pumhösl (*1971 ve Vídni). Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1. Výstava trvá do 22. února, otevřena je v úterý až v pátek od 12 do 20 hodin, ve čtvrtek od 12 do 22 hodin, v sobotu a v neděli od 12 do 20 hodin. Vstupné: plné 60, snížené 30 korun, vstup zdarma vždy ve čtvrtek od 18 do 22 hodin. |
Než by Císař publiku poskytl pomocný klíč k uchopení intelektuálního tématu, raději nechá diváky procházet téměř prázdnými prostory galerie. Vyhlíží to, jako kdyby i v těch návštěvnících, kteří na přehlídkách současného umění nejsou zrovna svátečními hosty, chtěl vyvolat sebevyčítavý dojem, že beztak jsou nedostačiví ignoranti. Z výtvarného umění zde kurátor Císař činí zábavu pro ty intelektuály, jejichž sebestředné nafrněnosti vyhovuje utvrzovat se ve vlastní výjimečnosti.
Nedosažitelný je tu nejen exponát
Postůjme u některých z exponátů Vzpomínek na budoucnost. Výstavu zahajuje laureát Chalupeckého ceny Dominik Lang. Na základě dvojrozměrné knižní reprodukce sochy českého představitele konstruktivismu Stanislava Kolíbala vytvořil trojrozměrnou sochu. Lang tak jednak připomněl, že Kolíbal v této galerii kdysi také vystavoval, jednak se zamyslel nad tím, zda lze rekonstruovat věci a skutečnosti, které se dochovaly už jako pouhý záznam.
Za další reminiscenci na díla moderních umělců považuje kurátor černobílé fotografie květinového zátiší Markéty Othové, též laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého. Týž pohled autorka exponovala jednou s tmavým, podruhé se světlým pozadím, aby vytvořila klamný dojem pozitivu a negativu. Othová prý "tematizuje samu povahu fotografického média". Přiznávám, že tato Císařova formulace - pominu-li fakt, že slova o tematizaci fotografického média byla v souvislosti s Othovou v minulosti již nejednou vyslovena - je na mě v souvislosti s tématem výstavy příliš temná a složitá.
A ještě jednou Dominik Lang: podzemní prostor Špálovy galerie předělil skleněnou stěnou a zadní část oné prázdné místnosti proměnil v "nedosažitelný exponát". (Otázkou je, zda prázdná místnost může být exponátem, respektive jestli Langův předěl není čirou vzpomínkou na avantgardistickou minulost, nikoliv na budoucnost. Nebo že by zase nějaká kurátorská vychytávka na druhou?) Langovo dílo si pohrává - podobně jako instalace LP desek rakouského umělce Mathiase Poledny - se zastaralým způsobem prezentace uměleckých děl v uzavřených vitrínách.
Slečna toho má víc
Vrcholem téhle nesrozumitelné výstavy a naprostého otrávení z ní je projekce minimalistických kreseb Rakušana Floriana Pumhösla v horních prostorách Špálovky. Kresby přenesené na 16mm film mají být inspirovány vzory pro kimona od jednoho z prvních mistrů japonského textilního umění konce 17. století. Netuším, zda v tom chce a má být ještě jiný význam než našroubovanost samozřejmé ideje, že minulost inspiruje současnost. Intelektuálně ani esteticky mi ty čárky na zdi žádný prožitek nepřinášejí.
Pokud byste se šli do Špálovy galerie podívat navzdory tomuto výstražného článku a dveře do galerie byly i přes otevírací dobu zamčené, nezoufejte: slečna z galerie nejspíš zrovna odběhla do prvního patra, aby spustila či vypnula projekci.
