Izrael vtrhl do pásma, aby jednou provždy zamezil tamním radikálům v odpalování raket na své území.
Alí an-Núk se rozhodl bojovat vlastní zbraní. "Shromažďujeme fotografie toho, co zde Izraelci při posledním útoku provedli. Snímky dokazují použití zakázaného bílého fosforu, útoky na civilní objekty," říká.
Sedíme v centru Gazy. V několika místnostech jeho kanceláře je veselo: pracuje zde totiž několik mladých žen a dívek, což není v Gaze zcela obvyklé. Na zdi visí vedle nezbytného obrazu jeruzalémské mešity Al-Aksá, která je symbolem Palestiny, stylizovaná krajinka z Alp.
Některé z fotografií jsou velmi drastické. A vidím je již poněkolikáté. Naposledy ve stanu na nádvoří nemocnice v Gaze, kde jsou vystaveny zbytky izraelských bomb a fotografie toho, co způsobily.
Propaganda, ptám se sám sebe? Je těžké žádat objektivitu po lidech, kteří nemohli utéci z pásma po několik týdnů bombardovaného izraelskými vojáky. Vysvětlovat jim, že i obyvatelé jihu Izraele žili dlouhé měsíce v hrůze z raket odpalovaných palestinskými radikály.
Mimochodem, přímo v jeruzalémské vládní tiskové kanceláři, kam si reportéři z celého světa přicházejí pro novinářské akreditace, mají podobnou výstavku. Jen s opačným znaménkem.
Prohlížím stovky fotografií zjevně nejrůznějšího původu: některé pořídili profesionálové z izraelské strany fronty, jiné amatéři v pásmu Gazy. Ty patří k nejcennějším. Posuďte sami.
