1. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Pokud měl být nějaký zákon projednán ve stavu legislativní nouze, byl to daleko spíše zákoník práce ve znění zejména poslední významné novely provedené zákonem č.155/2000 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.ledna 2001.
Již krátce po novém roce se jednoznačně projevilo, že zákonodárce takříkajíc „šlápl vedle“. Kritická situace ve zdravotnictví byla touto novelou pouze prohloubena. Také situace v České televizi odhalila některá problematická místa zákoníku práce. Jedná se zejména o komunistická rezidua typu projednávání nebo dokonce schvalování výpovědi odborovými orgány.
V této souvislosti si neodpustím poznámku, že ve srovnání se stavem našeho zdravotnictví je situace v České televizi procházkou růžovou zahradou. Stávkovat by spíše měly zaměstnanci zdravotnických zařízení a nikoliv pracovníci České televize, kde se průměrná mzda pohybuje okolo 20.000,- Kč.
Současnou situaci ve zdravotnictví se pokusím přiblížit na osudu mého kamaráda, lékaře – anestesiologa. Tento můj kamarád absolvoval 1.lékařskou fakultu UK s červeným diplomem, zúčastnil se stáže v USA, nastoupil na ARO do pražské nemocnice a složil první atestaci. Pochází z lékařské rodiny, oba jeho rodiče jsou lékaři, jeho otec je dokonce primářem na anestesiologicko-resuscitačním oddělení. Tento můj kamarád měl všechny předpoklady stát se špičkovým odborníkem ve svém oboru a zachránil by jistě mnoho lidských životů. Před půl rokem se oženil, hodlá mít děti a chce bydlet jako člověk. Jelikož jeho manželka je také lékařka, musel svůj obor opustit a v současné době prodává ventilátory. To je důsledek situace v našem zdravotnictví. Pokud by lékaři svolali demonstraci na Václavské náměstí na podporu svých oprávněných požadavků, určitě bych se jí zúčastnil. Na to je však většina lékařů příliš seriózní.
2. Zákon o stávce. Přijetí zákona o stávce je ve světle tzv. krize v České televizi naprosto klíčové. Dokážu si představit zděšení všech manažerů v České republice, že se podobný druh protestu, jaký se odehrál v České televizi, objeví i v jejich firmě.
Současná právní úprava obsažená v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a v Listině základních práv a svobod je více než nedostačující.
Náš právní řád upravuje výslovně pouze jediný druh stávky - stávku na podporu uzavření kolektivní smlouvy. Listina právo na stávku sice zakotvuje ve svém čl. 27 odst. 4, ale v podrobnostech odkazuje na zvláštní zákon. Za současné situace je proto legální v podstatě každá stávka, byť by byl její průběh sebedivočejší.
Podle mého názoru je nezbytně nutné přijmout urychleně zákon o stávce a zamezit tak diktátu odborů, zejména ve státních a polostátních institucích. Tento zákon by měl obsahovat definici stávky, vymezení případů, kdy jde o stávku legální (v ostatních případech by se jednalo o nezákonnou stávku), práva a povinnosti stávkujících, zaměstnavatele i ostatních zaměstnanců a zákaz stávkujících bránit zaměstnavateli, aby zajistil provoz jiným vhodným způsobem. Zákon by rovněž měl obsahovat právní úpravu výluky.
3. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jsem přesvědčen, že Policie ČR měla proti rebelujícím zaměstnancům zpravodajství České televize zakročit a objekt zpravodajství vyklidit. Pokud poukazovala na neexistenci soudního titulu k tomuto zákroku, mýlila se, neboť tato povinnost pro ni vyplývá přímo ze zákona o Policii ČR, konkrétně z ustanovení § 2 odst.1, § 21 a § 43 tohoto zákona.
V těchto ustanoveních jsou vymezeny úkoly policie, mezi které mj. patří i ochrana bezpečnosti osob a majetku, stanoví se zde, že každý má právo obrátit se na policistu s žádostí o pomoc a policista je povinen mu tuto pomoc poskytnout, a dále jsou zde vymezeny případy, kdy je policista oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor. Prostory zaměstnavatele jsou přece určeny k výkonu práce, a to ještě pouze v pracovní době. Každý, kdo se v těchto prostorách zdržuje mimo pracovní dobu, se zde zdržuje neoprávněně i když je zaměstnancem tohoto zaměstnavatele.
Je to obdobné, jako kdyby se Vám někdo usadil ve Vašem bytě a policie by argumentovala, že nemá soudní podklad pro provedení zákroku. Pokud se zaměstnanci zdržovali v prostorách zaměstnavatele dokonce proti jeho výslovnému zákazu, hraničí to podle mého názoru s trestněprávní odpovědností těchto zaměstnanců.
Policie měla po profesionálním zákroku v době zasedání MMF mé, a nejen mé, plné sympatie. Zdálo se mi, že se od listopadu 1989 v tomto sboru skutečně něco změnilo. Domníval jsem se totiž, že došlo k odpolitizování policie, že policie slouží konečně občanům. Téměř jsem byl na naši policii hrdý. Bohužel jsem se velice zklamal. (Nemám samozřejmě na mysli řadové policisty).
Policie totiž podle mého názoru nezasáhla právě z politických důvodů a na politickou objednávku. Lidé na jedné straně křičí: „neberte nám naši televizi“ a „situace v České televizi je zpolitizována“, ale nevadí jim, že se na druhé straně politizuje činnost policie. Co už více může připomínat situaci před rokem 1989 než právě policie ovládaná vládní stranou a jednající na základě jejich politických zájmů. To ale lidem zřejmě nevadí a kvůli tomu se na Václavském náměstí scházet nebudou. Já bych tam šel. Podle mého názoru je nutné přijmout novelu zákona o policii, kde by byly pravomoci policie jasněji vymezeny a zakotveny mechanismy proti politickému zneužití policie.
V této souvislosti mě napadá ještě jedná poznámka. Často se hovoří o tom, že situace v České televizi poškozuje zájmy České republiky v zahraničí. Já se rovněž domnívám, že poškozuje, ale poněkud odlišným způsobem než měli na mysli autoři těchto úvah.
Každý, kdo v dohledné době hodlá investovat v České republice, bezpochyby důkladně monitoruje ekonomický i politický vývoj v České republice. Jistě mu neušel ani poslední vývoj v České televizi.
Investor investuje své peníze a má samozřejmě zájem, aby jeho investice byla pokud možno výnosná. Rozšiřuje počet pracovních míst a dává lidem práci. Na oplátku požaduje kvalitní pracovní výkony a také loyalitu vůči sobě a zejména vůči svému managementu. Pokud tato loyalita chybí, zaměstnavatel se s příslušným pracovníkem rozloučí. Každý investor, který si povšiml okupace prostor České televize jejími zaměstnanci a následné počínání (resp. nepočínání) policie v této věci a který zná alespoň rámcově naši více než vágní úpravu stávky, se musí rychle obrátit na podpatcích a utíkat horem pádem pryč z České republiky, protože zde je bohužel více než nebezpečno pro jeho investice.
To, co si u nás mohou dovolit zaměstnanci, aniž by za to byli jakkoliv postiženi, nemá obdoby nikde v civilizovaném světě. Proto se tak jako autoři oněch úvah rovněž domnívám, že situace v České televizi nepřispívá pověsti České republiky v zahraničí, ale na rozdíl od nich si myslím, že za pošramocení naší pověsti v zahraničí jsou odpovědni redaktoři České televize a nikoliv její vedení.
4. Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Jsem přesvědčen, že změna zákona o České televizi je ve světle výše uvedených výhrad okrajovou záležitostí, která se bezprostředně dotýká necelých 3 tisíc zaměstnanců České televize (narozdíl např. od zákoníku práce). Navíc se domnívám, že zákon o České televizi není zase tak špatný, jak tvrdí jeho kritici, a postačila by podle mého názoru drobná novela.
Tato novela by spočívala v zakotvení minimální věkové hranice pro výkon funkce předsedy rady České televize, případně i jejího generálního ředitele. Tato věková hranice by mohla být stanovena např. na 35 let. Pro úplnost pouze připomínám, že ve Velké Británii jmenuje šéfa BBC vláda a nikdo nezpochybňuje jeho mandát pro spojení s vládnoucí stranou.
Naše legislativa se potýká s daleko většími problémy než představuje jeden patnáctiparagrafový zákon o České televizi. Je třeba připomenout, že všechny nejdůležitější zákoníky s jedinou výjimkou, kterou představuje obchodní zákoník, pocházejí z totalitní éry, ze 60.let: občanský zákoník, občanský soudní řád, trestní zákon, trestní řád, zákoník práce.
Po nových zákonících volá právnická i neprávnická veřejnost již téměř 10 let a bezvýsledně. To, že finišuje náš proces harmonizace s právem EU, jistě nemusím dlouze rozebírat. Ale pouze právník si dovede představit, jak obrovské kvantum představují směrnice EU.
Bohužel přednost dostává pod tlakem umělecko-publicistické lobby bezvýznamný zákon o České televizi, který je dokonce projednáván ve stavu legislativní nouze. Myslím si, že to je pouze zdržování parlamentu od pořádné a důležitější práce. Pokud by někdo svolal demonstraci na Václavské náměstí proti této mocné umělecko-publicistické frontě, stoprocentně bych se jí zúčastnil.
David Koňata, Praha
