Ti lidé volili z protestu. Vůbec je nezajímá, jestli sto jedna, sto dva, sto tři, Telecom, ČEZ, Železný... Chtějí vládu, která jim rozumí a které rozumějí.
Můžeme odsuzovat pány Grebeníčka a Ransdorfa, politiky, kteří demagogicky v nespokojených živí naději na návrat starých časů. Těm, kdo je volí, však nikdo nenabídl nic lepšího.
V této zkoušce komunikace neobstála pravice. Klaus po čtyřech letech podivné opozice ztratil skoro všechno. Volili jej pouze nejvěrnější z věrných. Koalice zkrachovala dvojnásob.
Namlouvala lidem, že je jiná než politici, kterým nedůvěřují. Svými spory se ale stala sama nedůvěryhodnou.
Sociální demokraté vyhráli. Když sečteme všechna čísla, vyhráli drtivě. Ať už budou jednat s tím či s oním, určují podmínky.
Vladimír Špidla několikrát potvrdil, že chce vládnout spolu s Koalicí. Volební matematika mu dává až přiliš křehkou většinu. Je jisté, že by se často musel opírat o komunistické hlasy. Za čtyři roky se může ocitnout v roli svého poraženého rivala Klause.
Komunisté nyní slaví. Ještě ale nevyhráli úplně. Pokud se však demokratické strany nevzpamatují, příště už vyhrát opravdu mohou.
