Chybí totiž jakýkoliv důkaz, že se vše dalo udělat jinak a levněji. Pokud tedy za důkaz nepovažujeme fakt, že ČSOB měla dokumenty profesionálně zpracované a "obsah investičního záměru západního typu", jak se praví ve zprávě. Je zajímavé vědět, že ČSOB měla v šuplíku připraven plán na převzetí krizí zmítané IPB. Ale to je legitimní. Stejně jako fakt, že s ní jednal ministr financí, ostatně jako i s dalšími zájemci.
Ve zprávě je to ovšem servírováno jako komplot a skandál. To by bylo pravda ve chvíli, že by na stole ležela v daný čas jiná alternativa, jak banku zachránit. O ní se však ani poslanecká komise evidentně nic nového nedozvěděla. Nic neříká o tom, za jakých podmínek byl IPB ochoten převzít druhý ze zájemců, Unicredito.
On garance nechtěl? Blíže ani nepopisuje variantu dohody s tehdejšími akcionáři, jen jí charakterizuje jako mnohem levnější. Jak si na základě takového plytkého tvrzení mohla udělat závěr, že dohoda s ČSOB je pro stát nevýhodná, a doporučuje ji přezkoumat a zvrátit? Co by například dohoda s akcionáři, kteří přivedli banku "zu grunt", znamenala? Co by se stalo, pokud by vláda garance, o nichž sama komise tvrdí, že zachránily miliardy vkladů, neposkytla? Na to zpráva odpověď prostě nedává.
Tahle zpráva není pitvou lva ve světě financí. Nezkoumá příčiny smrti ani nemá recept na jinou léčbu. Jen bez nových zjištění spílá těm, kteří vystavili úmrtní list.
