Doba se změnila. Když Rusové a Američané ještě měli hodně raket, bylo to proto, že se báli jeden druhého. Teď ale mají společného nepřítele. Výhybka historie je svedla dohromady loni 11. září.
Hádanka: Existuje něco, čeho se Američané bojí víc než teroristů v letadlech? Teroristů se zbraněmi hromadného ničení. Rusko, druhá silná jaderná mocnost, je místem, kde by si k nim bin Ládinové mohli pomoci. Ale svými vlastními zbraněmi by mohlo být ohroženo dokonce Rusko. Ve středoasijském podbřišku mu bují stejná rakovina, kvůli níž špatně spí i Amerika.
Společně sdílený strach udělá z rivalů spojence lusknutím prstů. Rusko, korodující i sílící zároveň, je v tomto ohledu pro USA dokonce praktičtější volbou než váhavá Evropa. Zachovalo si i zbytky instinktů supervelmoci, tedy schopnost udeřit a prosazovat se za hranicemi, je-li to nutné.
Z Moskvy teď slyšíme slavnostní a velká slova, ale to je takový folklor těchto summitů už od dob Reagana a Gorbačova. Také nyní jsou Rusko a USA náhle velkými přáteli. Ale státy nemají přátele, jen zájmy. I v tomto případě jde o klasickou rovnováhu zájmů. Mohou si velmi prospět. Neznamená to však, že se nebudou hádat.
Neznamená to ale ani, že nevidíme něco mnohem důležitějšího, než je likvidace jaderných zbraní (těch zůstane ještě dost i na to, aby zabily i mrtvého). Poprvé po desítkách let Rusové a Amerika vytvářejí spojenectví. Dohání je k tomu opět nutnost, ale tentokrát i sbližující se představy o budoucnosti. Je to výhodné pro USA, výhodné pro Rusko a celkem nadějné pro všechny.
