Všechny padnou na hlavu soudce, který nestihl včas prodloužit vazbu. On vysvětluje: Byly povodně, soudní budova zatopená, všude zmatek, to člověk zavalený spisy zapomene na důležité raz dva.
Nabízí se jiné profese - lékař nedoběhl kvůli velké vodě včas k operaci, pacient zemřel, přehradář zaspal, nestihl odpouštět, vesnice je zatopená. Asi bychom nepřijali žádné vysvětlení „objektivními okolnostmi“. Vysoká míra odpovědnosti je součástí jejich pracovní smlouvy.
A jsme u lepší poloviny příběhu. Soudce se nevykrucuje, neříká: No comment. Mužně a veřejně přizná: Zapomněl jsem. Potrestání chybujícího poví o zdejší justici víc než výška trestu pro obviněné.
Započtou mu k tíži dodatečné náklady, případné další trestné činy uprchlíků? Přitíží mu strach lidí? Bude smět dál oblékat talár? Anebo zvítězí stavovská loajalita? Se znalostí důvodů a verdiktu soudcových nadřízených pak bude moci „soudit“ veřejnost, jestli nezávislá spravedlnost funguje, i když chybuje.
