■ MAPA BUDOUCNOSTI:
jak bude město vypadat za 20 let
■ OBRAZEM: Co by se mohlo stavět v Praze
Seriál přiblíží v několika dílech zajímavé projekty a vize, které v budoucností mohou změnit Prahu. Představíme vám například 10 způsobů, jak zlepšit v metropoli dopravu.
DÁLE ČTĚTE
Jak se změní Václavské náměstíStará a nová Praha hledají harmonii
Deset způsobů, jak zlepšit dopravu v Praze
Z továren a hal se stává dobrá adresa
Výstaviště v Holešovicích nabídne obří koncerty
Doprava ve městě zmizí pod zemí
Dálnice obepne Prahu za deset let
Výzva pro příští roky: Praha olympijská
Centrum spojí s letištěm rychlodráha za pár minut
Tramvaje se vrátí pod sochu sv. Václava
Metro se prodlouží o desítky kilometrů
Středočeské vesničky u Prahy zažívají boom
Odborníci varují: Ze sídlišť se stanou ghetta
Obří obchody se vrací do centra Prahy
Jak viděli budoucnost autoři dětských knížek
Za půl hodiny nastupoval Vladimír Gorin do auta a za dalších pět minut přejížděli na levý břeh Vltavy. Za mostem se vozovka pozvolna zvedala k petřínské stráni, k tunelu. Běžel pod Petřínem dvěma směry: jeden vyústí za Strahovem na karlovarskou silnici, druhý za Hradem.
Na protějším břehu Vltavy byla jedna pláž vedle druhé. A tohle už je Mírov, řekla Milada, když vyjeli z hájku. Gorin užasl. Před ním je rozsáhlé světlé město, vpravo obrovské jezero a nad ním podivné pohádkové paláce. Různobarevné a mnohotvárné stavby stoupaly po stráních, nejvyšší přesahovaly hřeben kopce. Nejméně dvacet paláců – a každý jako by sem byl přenesen z jiného světa. Všechny jsou spojeny terasami, vzdušnými můstky a schodišti nad kouzelnými zahradami…
Tak to je prosím vize Prahy budoucnosti, jak si ji představovali autoři dětských knížek Zdeněk a Věra Adlovi ve své práci Krásná a slavná (vydáno 1961). Pravda, něco se víceméně splnilo (Strahovský tunel), něco byly jen pyšné vize, které však byly pro tu dobu docela příznačné nejen u nás, v "táboře socialismu".
Přišlo období mrakodrapů
Čteme-li čtyřicet padesát let staré teoretické knihy, jen se to tam hemží mrakodrapy či plovoucími městy.
Úcta k původnímu urbanismu se tehdy moc nepěstovala a vize avantgardistů spíš počítaly s nově proraženými bulváry a olbřímími dominantami. Japonští metabolisté navrhovali domy, v nichž budou byty takovými šuplíky, které bude možno libovolně obměňovat, vizionář Richard Buckminster Fuller snil o metropoli pod skleněným poklopem a další fantasta Peter Cook dokonce o kráčejících městech.
Ale pak přišlo vystřízlivění: došlo k ropné krizi, transport stavebních materiálů se prodražil, stouply ceny energetických sítí a sny vizionářů se začaly rozplývat. Navíc se ukázalo, že lidé sice rádi přijímají nejnovější technické vynálezy, ale co se týče bydlení, jsou velmi konzervativní. Kromě toho mají rádi historická města (ani není divu, když si jich za poslední války většinu v Evropě rozbili) a – na rozdíl od Ameriky – zpravidla nemilují ani výškové stavby.
Postmodernismus a tradice
V 70. letech přišla éra postmodernismu a její teoretici i architekti začali po desítkách let opět skloňovat termíny tradice, kontext, genius loci… A tak se místo velkorysých urbanistických vizí začalo raději opravovat, řešily se problémy dopravy a více se studovala minulá období.
Můžeme se těšit na nové dominanty
Jak tedy bude vypadat Praha za 20 let? Troufám si tvrdit, že dost podobně jako dnes, alespoň její centrální část. Pokud nebudeme létat a auta ještě budou proudit ulicemi, podaří se snad vyřešit problém parkování v podzemí, průjezdná doprava bude doufám konečně odvedena na okruh kolem metropole.
Nové zajímavé dominanty se pak objeví v rozsáhlých dosud devastovaných územích kolem historického jádra a v prstencích čtvrtí z 19. a 20. století, které ho obepínají. Jak budou vypadat, to bych si však předpovědět netroufal, na to se různé módy i retrostyly střídají příliš rychle.
Je otázka, zda nakonec Pražané vezmou na milost výškové budovy, byť třeba až někde na okraji města. Dá se očekávat, že se dál rozšíří a rozvětví trasy metra a na ně navážou linky příměstských vlaků. Vlastní centrum, dnes přetížené turistickým ruchem, bude expandovat do dalších čtvrtí a lze očekávat, že k nejatraktivnějším budou patřit někdejší špinavé industriální periferie.
Megalomanství městu nesvědčí
Továrny se změní na tzv. loftové byty, kanceláře a nákupní zóny. Snad se podaří alespoň částečně vyřešit i největší trauma – paneláková sídliště, jež by měla projít tzv. revitalizací, což je velmi nákladné.
Tedy celkem normální a zdravý rozvoj. Existuje však i pesimistická vize. Domnívám se, že největším nebezpečím pro českou metropoli může být její přetížení aktivitou, kterou není schopna vstřebat. Mám tím na mysli akce typu světová výstava nebo olympiáda. Megalomanství tak křehkému a kouzelnému městu – bezesporu nejkrásnějšímu na světě – rozhodně svědčit nebude, a dokonce ho může ohrozit zničením jeho specifické atmosféry.