Poslední dva roky stačí Miloši Kozákovi z pražského sídliště Chodov do kohoutu u topení "jen ťuknout" a má v bytě teplo. Dříve musel mít radiátory na plný výkon, ale panelákový byt stejně nevytopil.
"Vyměnili jsme okna a zateplili fasádu a je to znát," říká Kozák.
Na "jeho" vchod je nalepený jiný panelákový blok. Ale jeho obyvatelé si mohou o úsporách tepla nechat jen zdát. Na fotografii z termokamery blok doslova září bílými a červenými tóny, zatímco vchod Miloše Kozáka připomíná modrý neon.
Přeloženo: modrá ukazuje, že dům je zateplený a jeho obyvatelé šetří. Vedle se naopak topí "pánu bohu do oken".
Panelák na Chodově byl jednou ze staveb, na které se MF DNES podívala pomocí termokamery. Redakci zajímalo, jak jednotlivé domy "svítí", a zda jsou tedy ekologické. Na nápad ji přivedly policií zveřejněné "termosnímky" pěstíren marihuany. Přetopené hangáry a garáže, kde se tráva pěstuje, na nich září. Jako kdyby zde vybuchla supernova.
Ministerstvo životního prostředí navíc spustilo tento týden největší dotační program pro domácnosti – Zelená úsporám. Na zateplení rodinných domů a zděných bytových domů (program nepočítá s paneláky, na ten se vztahuje jiný projekt – Panel) rozdělí v následujících čtyřech letech 25 miliard korun. Na investici do takzvaného pasivního domu může podle ministra životního prostředí Martina Bursíka stát přispět až stovkami tisíc korun.
Že je zateplování znát i v peněžence, potvrzuje Štěpán Svoboda z firmy TMVSS, která MF DNES s testem pomáhala. "Dříve jsem bydlel v paneláku a za teplo platil ročně téměř čtrnáct tisíc. Jakmile ho zateplili, kleslo to na sedm tisícovek," říká Svoboda.
V domě za 30 milionů je zima
O překvapení při testu nebyla nouze. Třeba u jednoho z architektonických skvostů Prahy – Tančícího domu. Stavba ze skla v pohledu přes termokameru obstála. Přilehlý činžák, v němž dříve bydlel exprezident Václav Havel, sálal téměř jako sluníčko.
Neznamená to však, že každá moderní stavba je automaticky lepší než historický dům. Nejmenovaný podnikatel si před časem nechal postavit vilu za 30 milionů korun. Jenže v zimě v některých pokojích mrznul.
"Mezi stěnami a stropem mu šlo z pokojů všechno teplo ven. Stavební firma dům odflákla," říká Viktor Zwiener ze společnosti Dekoprojekt, která se zabývá měřením kvality zateplení a vilu zkoumala.
Ale odborníci upozorňují, že snímky z termovize k přesnému vyhodnocení kvality stavby nestačí. Budova se musí vyfotografovat i zevnitř a posuzují se další aspekty. Navíc se hodnotí návratnost investice do zateplení.
"Pokud není stavba tepelně kvalitní, kondenzuje v ní vlhkost a množí se plísně. Nejde tedy jen o to, že dům se mění v trosku, ale navíc poškozuje i zdraví lidem," dodal Zwiener.
Se zjištěním souvisícím se zateplováním přišel nedávno i prestižní časopis National Geographic. Podle něj budovy, a nikoliv auta či průmysl, produkují většinu emisí skleníkového plynu oxidu uhličitého. Domy, nákupní centra a kanceláře odpovídají za 38 procent emisí – zejména kvůli spotřebované elektřině.
Pro zajímavost: ze zprávy komise Akademie věd i analýz ekologického Hnutí Duha vyplývá, že pokud by Česko využilo všech příležitostí k zateplení budov a vytápění zelenou energií (větrné a vodní elektrárny,
spalování biomasy – pozn. red.), nepotřebovalo by k topení žádný dovážený plyn ani uhlí.
Národní divadlo - solární elektrárna v centru Prahy
Největší střešní solární elektrárna ve středních Čechách – a zanedlouho i v celé republice – je v samém centru hlavního města. A jmenuje se Národní divadlo.
"Kapličku" nelze zateplit plastovými okny a obalit termomateriály. Jednoduše proto, že by změnily vzhled stavby, navíc by prudká změna "vnitřního klimatu" vedla ke zkáze historické památky.
I ona přesto může na teple šetřitmiliony: Národní divadlo tak jen za loňský rok uspořilo šest milionů korun, čímž snížilo emise oxidu uhličitého o 1 023 tun.
Solární panely na střeše provozní budovy Národního divadla vyrobí ročně 20 000 kWh a po jejich plánované instalaci na Novou scénu se výroba elektrické energie zdvojnásobí. I sto dvacet osm let starý architektonický skvost, k jehož úpravám mají památkáři vždy stovky připomínek, tak může podle odborníků vyhovovat velmi přísným ekologickým normám.
"Proč jsme do toho šli? To je jednoduché. K solární elektrárně nás přinutily hlavně rostoucí náklady na energie. Jsou obrovské, takže šetříme, kde se jen dá," říká Zdeněk Prokeš z Národního divadla.
Olejová hydraulika jevištní technologie vyprodukuje například tolik odpadního tepla, že stačí na ohřev teplé vody. A stejně tak odvodem zbytkového tepla z klimatizace mohou kotle divadla topit na nižší výkon, čímž scéna ročně ušetří 60 000 m3 zemního plynu.
Do úsporných kroků investovalo divadlo jedenatřicet milionů korun. Společnost ENESA mu však garantuje, že za deset let ušetří tyto technologie minimálně padesát milionů.
"Podle plánu jsme měli v loňském roce ušetřit čtyři miliony, z nichž splácíme projekt. Ve skutečnosti to bylo o dva miliony více – a to už byl čistý zisk pro divadlo," dodává Prokeš.
Divadlo navíc investovalo do úsporného osvětlení, což mu přináší jeden milion korun ročně. V ekologickém jazyce jde o 460 MWh elektřiny, což je 542 tun emisí CO2. I tak jsou rezervy patrné. Divadlo jsme sice při fotografování termokamerou pouhým okem ve tmě neviděli, ale stačil letmý pohled do hledáčku, aby nás "oslnila" jeho velkoplošná zářící okna.
"I tohle se dá ale u památkově chráněných staveb odstranit speciálními průsvitnými termofóliemi na skla a citlivým utěsněním dřevěných okenních rámů," vysvětluje šéf představenstva firmy ENESA Ivo Slavotínek.
Chválou při pohledu na budovu nešetří ani Štěpán Svoboda, odborník na termosnímky:
"Skvěle izolovaná střecha, odkud často uniká nejvíce tepla. Měli by si ale dát pozor na elipsovitá půdní okna, kolem nichž teplý vzduch doslova proudí. Pak by ušetřili ještě více."
Někdy stačí maličkost: stavět kvalitně
Na dohled od Národního divadla stojí Tančící dům, o 115 let mladší budova. Stejně jako "kaplička" vyhovuje přísným ekologickým normám. Divadlo s přispěním moderních technologií, které nehyzdí její krásu. Tančící dům pak vděčí za vysokou známku kvalitní práci stavbařů. Dokončili ho v roce 1996, tedy v době, kdy se o zateplování moc nevědělo.
Termosnímek neodhalil jediný únik tepla z celé fasády. Modrou (chladnou) barvu domu narušuje jen "červené" přízemí.
"Vaše zjištění mne nepřekvapuje. Ekologické hledisko se při stavbě Tančícího domu ještě tak moc nesledovalo. Zato je postavený opravdu mimořádně kvalitně. Pamatuji se, že se tehdy posuzoval každý detail. Proto z toho domu žádné teplo nijak dramaticky neuniká," říká architekt Jan Smola, který se specializuje na nízkoenergetické domy.
Smola soudí, že na kvalitě stavby je znát, že velká pojišťovací společnost si stavěla Tančící dům pro sebe.
"U jiných nových staveb bohužel platí, že investor předem počítá s pronájmem a na kvalitu se už tak moc nedbá. Jenomže za pár let to bude znát u některých skleněných kostek na periferiích Prahy. Nájemci odtud začnou utíkat, protože je energeticky ‚neutáhnou‘."
Také Viktor Zwiener z firmy Dekoprojekt, která testuje tepelnou těsnost domů, říká, že pokud si lidé stavějí dům pro sebe, je většinou mnohem kvalitnější než od developera.
