Nejdůležitější v charakteristice této knihy je slovo "vzpomínky". Dříve vydané kulturně-historické dílo Praha černá a zlatá bylo psáno jako dějepravná příručka líčící období šestého až dvacátého století. Autor ji cílil zejména na americké studenty, což v jednom rozhovoru vysvětlil takto: "Tehdy se u nich projevoval obrovský zájem o Prahu, považovali ji za jakousi novou Paříž, hodně sem jezdili a vraceli se nadšeni – hlavně z Kafky a z tehdejšího prezidenta Havla. Chtěl jsem jim tedy sdělit, že mé rodiště je něčím víc než jen městem těchto dvou osobností. V různých historických epochách jsem popsal vzájemně se prolínající národnostní a náboženské vlivy české, německé a židovské."
Obálka Demetzovy knihy Praha ohrožená
Kniha Praha černá a zlatá končí smrtí a pohřbem T. G. Masaryka, tedy v září 1937. Také loni vydaná kniha esejů Dějiště: Čechy se rozkládá na podloží česko-německo-židovské kultury. Zatímco v Praze černé a zlaté pisatel představoval dějiny, jimiž se tyto tři živly proplétaly a v nichž se podstatným způsobem potkávaly, v "Dějišti" komentuje konkrétní umělecké a myšlenkové inspirace – rilkovskou a ortenovskou, bolzanovskou i urzidilovskou.
O knizePeter Demetz: Praha ohrožená 1939-1945. Politika, kultura, vzpomínky. Přeložil Šimon Pellar. Mladá fronta, Praha 2010, 424 stran, doporučená cena 399 korun. |
Matka Petera Demetze - kolem roku 1938
Demetzovo vyprávění nepůsobí ani v nejmenším bolestínky. Občas má dokonce čtenář pocit, že autor podlehl kouzlu dobových dobrodružných story a iluzí, nebo že lehkomyslně proplouval nástrahami. To je ovšem dáno autorovým vztahem k realitě. Nepřibarvuje ji ani do plusových, ani do minusových položek. Přijímá ji v relaci, v níž se mu nabízela. Co z toho vyplývá? Nejen fakt, že Demetz nepodléhá sentimentu a skutečnost ve vzpomínkách raději nadlehčuje, ale zároveň i to, že život v oné době nebyl buď jen černý, anebo pouze bílý, buď jen utlačovaný, či pouze utiskující. Ano, byli tu nemilosrdní okupanti, nesmyslné rasové předpisy, ale v dobových kulisách se zároveň odehrávaly pestré osudy, ovlivněné nešťastnými náhodami (smrt Demetzovy německé přítelkyně) i komickými souhrami: "Realita života v pracovním táboře byla někdy ještě barvitější než film. Když jsme jednou jako obvykle pochodovali do práce, z remízku asi v polovině cesty se vynořil jakýsi muž a začal v našem zástupu pátrat pohledem. Byl to otec, který v černém klobouku, městském zimníku, bílé šále a elegantních kotníčkových botkách vypadal, jako by právě vyšel z pražské kavárky Savarin. Objali jsme se. (…) Nakonec zalovil v kožené taštičce a podal mi šišku suchého salámu, kterou jsme později u ohně nakrájeli na tenounké plátky."
Otec Petera Demetze - na balkóně Stavovského divadla v Praze, kolem roku 1914
Peter Demetz během válečných let ztratil matku a babičku, které zemřely v Terezíně. Rodina jeho strýce zahynula v plynové komoře koncentračního tábora. Přesto tehdejší mladík glosuje čerstvě poválečné události (okolnosti při osvobozování Prahy, divoké odsuny, vraždy nevinných) bez hořkosti a touhy po pomstě. Už zde se rýsuje jeho citlivost vůči detailům, které kulturu zdobí i utvářejí. Zároveň je zřejmé, že v oné době zkrátka prožil mládí, období nadšení a očekávání, jimiž většinou neotřesou sebehorší nesnáze obecných dějin.
Koncepce Praha ohrožené sestává ze dvou složek. V jedné Demetz na základě rešerší a studia literatury, jejíž bibliografie se nalézá v závěru publikace, sepisuje historii let 1939-1945. Jasně a se smyslem pro někdy opomíjené detaily líčí okolnosti okupace českého území, pokusy o odboj, skicuje osobnost prezidenta Háchy, ale zároveň nahlíží možnosti kulturního dění. Peter Demetz zde nezapře svůj vztah k literatuře (především k osobnosti Jiřího Ortena, ovšem překvapivě třeba i k osobě Mileny Jesenské), ale rovněž k filmu (pěkná vzpomínka se váže k rodinnému příteli Oldřichu Novému). Druhou součástí textu jsou Demetzovy nezprostředkované vzpomínky na bonvivánského otce, úzkostlivou matku, svérázné příbuzné i známé. Tyto partie, v nichž se vrací k pocitům ohrožení i lásky zažívané ve zcela nevhodných podmínkách, jsou z memoárového svazku tím nejcennějším.
Oldřich Nový a Adina Mandlová ve filmu Kristián
Peter Demetz v Praze bez ideologie vykreslil historii doby, která se i jeho neblaze osobně dotýkala. Zároveň odkryl své nitro, někdejší očekávání a usilování mladistvé osobnosti. Učinil tak perem příjemně vyladěným i hloubavým. Lze jen doufat, že ono osobní vyznání najde pokračování.
