Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Praha nabízí srovnání tří vídeňských umělců

  11:11aktualizováno  11:11
Praha - Především možnost srovnání tří výtvarných velikánů - Gustava Klimta, Oskara Kokoschky a Egona Schieleho - nabízí komorní expozice osmnácti grafických prací a kreseb, které jsou do 16. března vystaveny v Galerii Oskara Kokoschky v Rakouském kulturním institutu na Jungmannově náměstí. Expozice nazvaná Klimt - Kokoschka - Schiele - Trojhvězdí z Vídně kolem roku 1900 zapadá do záměru institutu věnovat ročně jednu výstavu umělci, jehož jméno galerie nese. Tentokrát tedy Kokoschkovo dílo zasazuje do širšího kontextu jeho doby a umělecké tvorby a přináší srovnání s tvorbou jeho dalších dvou velkých současníků.
Biografie malířů čtěte uvnitř.
Dílo Klimta a Schieleho najdete ve fotogalerii.

"Vídeň té doby nebyla hlavním městem Rakouska, ale sídlem rakousko-uherské monarchie a bylo samozřejmostí, že se elita všech zemí tohoto impéria stahovala do císařského města a Vídeň se stala cílem pro každého, jenž měl co říci," píše v předmluvě katalogu k výstavě galerista a odborník v oblasti umění Serge Sabarsky a připomíná komponisty Berga či Mahlera, architekty Wagnera, Loose a Hoffmana či spisovatele Kafku, Rilkeho či Zweiga.

Ve výtvarném umění tvořili jasné trojhvězdí právě Klimt, Kokoschka a Schiele. "Na rozdíl od jiných osobností byli původem pravými Vídeňany. Ve vztahu k městu měli jedno společné - nenávist a láska k Vídni," říká Sabarsky a dodává, že toto město bylo jejich domovem, přesto si zde současně každý z nich prožil krizi, která učinila další setrvání těžkým. Všichni tři museli bojovat s - pro Vídeň té doby typickým - konzervatismem a strachem před vším novým.

Dávat tyto tři umělce jinak do souvislosti je podle Sabarského chybné stejně jako nespravedlivé vzhledem k jejich osobnostem a umělecké individualitě. Jistě však byl o více než čtvrtstoletí starší Klimt jak pro Kokoschku, tak Schieleho objektem velkého obdivu a uctívání.

Přesto měli něco společného - byli vynikající kreslíři, mistry v dovednosti, kterou ovládne jen málokdo. Pouze kreslíř - perem či tužkou - tvoří bezprostředně, spontánně a vzdává se možnosti korektury. "Jak rozmanité jsou malířské techniky těchto umělců, tak naopak podobný je jejich vztah ke kreslení - chybí jakákoliv improvizace a přes spontaneitu je každý list vyzrálý," dodává Serge Sabarsky s tím, že Klimtovy, Kokoschkovy a Schieleho práce na papíře jsou významným přínosem v historii kresby coby samostatné umělecké formy.

Gustav Klimt
Klimt se narodil se 14. července 1862 v Baumgartenu - dnes části Vídně. Studuje na uměleckoprůmyslové škole, v roce 1883 otevírá společný ateliér "compagnie umělců" ve Vídni. V roce 1891 vstupuje do společenství výtvarných umělců Künstlerhaus, o šest let později vzniká nové sdružení umělců Secession s Klimtem na místě prezidenta. V roce 1908 se koná první výstava Secession, Klimtovo dílo se stává terčem kritiky, přesto cestuje po světě, vystavuje v Itálii, Německu, Belgii, Anglii. V roce 1916 se účastní výstavy Spolku rakouských umělců v Berliner Secession, o rok později se stává čestným členem vídeňské a mnichovské Akademie. V lednu 1918 utrpí mozkovou příhodu, v říjnu umírá.

Klimt byl z vídeňského trojhvězdí nejúspěšnější a nejslavnější. Už na Akademii dostává zakázky na veřejné projekty, patří k umělcům bez materiálních starostí. V roce 1894 je pověřen návrhem tří stropních maleb pro aulu nové Vídeňské univerzity a během devíti let vytvoří tři ze svých nejdůležitějších děl - Filosofii, Medicínu, Právo. Obrazy jsou vystaveny, a ačkoliv je mnozí kritikové posuzují pozitivně, mnoho Vídeňanů a nemalý počet univerzitních profesorů je rozhořčeno. Volné, pokrokové Klimtovy nápady, naturalistické akty, nahé objímající se páry či nahá těla těhotných žen jsou pro mnohé nepřijatelné, a mistrovské dílo tedy není akceptováno. Polemika se táhne dlouhá léta a vede k odstoupení jednoho z ministrů, Klimt musí vrátit honorář. Přesto se Klimt pro uzavřenou elitu a pokrokovou společnost stává idolem, ale intrikám čelí až do své smrti.

Oskar Kokoschka
Narodil se roku 1886 v Pöchlarnu na Dunaji, ale své dětství a dospívání prožil ve Vídni. Pocházel z rodiny zlatníka, vystudoval vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Ve dvaadvaceti vydává svou báseň i s ilustracemi, o rok později má premiéru jeho drama Vražda naděje žen. Pracuje v Berlíně, poté se vrací do Vídně, kde pracuje jako asistent na uměleckoprůmyslové škole, v roce 1913 cestuje po Itálii. O rok později se dobrovolně hlásí do armády. Je těžce zraněn a zotavuje se ve Vídni, Drážďanech, Paříži, kvůli politickému vývoji v Německu a Rakousku přesídluje do Prahy, odkud před okupačními vojsky prchá do Londýna. Stává se britským občanem, vystavuje v Basileji a Curychu V roce 1953 se stěhuje do Villeneuve u Ženevského jezera. V roce 1980 umírá.

Od svých kolegů se Kokoschka odlišuje především tím, že ho vedle malířství zaměstnávala také hudba a literatura. Byl netrpělivý a nikdy uspokojený, pociťoval nutnost nikdy nekončícího poznávání a objevování. V jednom z rozhovorů o sobě řekl: "Jsem mezi světoznámými umělci jediný, který o sobě může říci - nejsem žádný mistr, žádný maestro, jsem věčný začátečník."

Egon Schiele
Schiele se narodil v roce 1890 v Tullnu blízko Vídně v rodině přednosty stanice Adolfa Schieleho a jeho ženy rozené Soukupové z Českého Krumlova. Studuje na Akademii výtvarných umění ve Vídni a seznamuje se s Gustavem Klimtem. Jeho první práce vznikají právě pod vlivem Klimta, o dva roky později si vytváří vlastní styl. V roce 1910 znechucený Vídní cestuje do Krumlova, domovského města své matky, města plného motivů pro jeho obrazy, kde se usadí se svou životní družkou Wally Neuzilovou. Volný životní styl a kresby aktů mladičkých dívek narážejí u krumlovských občanů na odpor. Schiele opouští město. Stěhuje se do Neulengbachu, odkud ujíždí po třídenním trestu ve vězení, nachází ateliér ve Vídni, stává se členem Spolku rakouských umělců, bydlí a pracuje ve svém ateliéru. Po smrti Klimta v roce 1918 organizuje 49. výstavu Wiener Secession, což mu přináší obrovský umělecký i materiální úspěch a množství zakázek. Jeho žena umírá 28. října na španělskou chřipku, osmadvacetiletý Schiele podléhá epidemii 31. října.

Podle vzpomínek Schieleho přítele Ericha Lederera, který byl umělcem často portrétován a měl u něj hodiny kreslení, byl Schiele z mnoha lidí, které poznal, jeden z nejnormálnějších. Tím se obrací proti publikacím o Schielem, jež nazývá analýzami pseudopsychologů. I zobrazování Schieleho coby hladem trpícího umělce je podle galeristy Serge Sabarského chybné. Když mu bylo zatěžko vyjít s penězi, našel prý vždy sběratele nebo kupce svých prací. Ve svém nekomplikovaném životě přesto prožívá Schiele traumatizující zážitek, kdy je na základě obžaloby z únosu a svedení nezletilé držen 24 dní ve vězení a odsouzen ke třem dnům vězení s odůvodněním, že částeč

Gustav Klimt - podobizna

Gustav Klimt: Judita s hlavou Holofernovou (1901)

Gustav Klimt: Polibek (1907-8)

Egon Schiele: Ležící žena v zelených punčochách (1917)

Egon Schiele: Vlastní podobizna (1910)

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Hasiči společně s veterináři kvůli ptačí chřipce zasahovali v Oslavanech na...
Veterináři vybíjejí slepice nakažené salmonelou, lidé chtějí vracet vejce

Veterináři začali s vybíjením slepic v Pohořelicích na Brněnsku. Důvodem je epidemie salmonely, kterou odhalili na základě oznámení hygieniků, že na děti na...  celý článek

Ústavní soud v Brně nařídil obnovení případu, ve kterém byl odsouzen muž ke...
Muž při nehodě zabil manželku a syna. Vězení není nutné, rozhodl ÚS

Ústavní soud se zastal muže, který při řízení v opilosti loni v březnu havaroval a usmrtil manželku a šestiletého syna. Soud zrušil rozhodnutí, podle kterého...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Přehlídka dopravní prehistorie. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.