Podle zpravodajského serveru BBC čeká v Huntsvillu na svou poslední hodinku 450 z třech tisíc pěti set amerických odsouzenců k smrti.
Loni byla v Texasu provedena polovina amerických poprav. Podle Fitzgeralda se dá zvyknout na všechno, i na smrt.
Udělali něco špatného, museli za to zaplatit
"Dříve jsem se živil novinařinou, při níž jsem se naučil nechávat zbytečné emoce stranou," vysvětluje svůj chladnokrevný přístup novopečený důchodce.
Smrt druhých ho pochopitelně nijak netěšila. Vždycky měl ale na paměti, že odsouzený člověk udělal něco špatného a musel za to zaplatit.
Kdyby prý dopustil, aby ho nepříjemné zážitky se smrtí pronásledovaly i doma, možná by časem zešílel. Musí však připustit, že na některé popravy se prostě zapomenout nedá. Vzpomíná si na Karlu Fye Tuckerovou, která byla první ženou popravenou v Texasu.
Její život ukončila smrtící injekce v roce 1998. Byla odsouzena za to, že ubila dvě ženy krumpáčem. V době soudního řízení se zoufale ospravedlňovala, že se z ní stal nový člověk. Ve věznici prý prožila silný spirituální zážitek, který v ní zanechal hlubokou stopu.
O její znovu nalezené víře byl pevně přesvědčen nejen Larry Fitzgerald, ale i aktivisté, kteří se do poslední chvíle marně snažili o zmírnění nejvyššího trestu.
Jednoho dne se obviněná žena Fitzgeralda zeptala: "Nikdy jste mi nelhal - řekněte mi po pravdě, co se mnou udělají?!" Dostalo se jí upřímné odpovědi: "Popraví vás, Karlo..." Na smrt odsouzená žena jen potřásla hlavou: "Však já vím..."
Každý "šel na smrt" jinak
Ačkoli se Fitzgerald s některými vězni sblížil, nikdy prý nezapomněl, jak se do věznice dostali. Jednou z náplní jeho práce bylo naposledy vyslechnout odsouzeného pachatele. Po rozhovoru s ním zjistil, v jakém duševním rozpoložení se delikvent nacházel.
Právě v jeho přítomnosti mohl obviněný učinit poslední prohlášení, které se pak obyčejně sdělovalo médiím. Každá poprava se prý lišila podle nátury odsouzených a představ, co je po smrti čeká.
"Někteří byli doslova paralyzováni strachem, jiní ze sebe do posledního okamžiku sypali vtipy, další se v nevídaném klidu pohroužili do sebe... Někdo snědl své poslední jídlo s neskrývanou chutí, zatímco jiní se ho ani nedotkli," vypráví Fitzgerald.
Pan Fitzgerald přiznává, že setkání s rodinami odsouzenců nebyla nikdy příjemná - nicméně ani setkání s rodinami obětí, dodává. "Pro většinu lidí je Huntsville nelidským střediskem poprav. Já ho ale vidím spíše jako město, které hájí práva nevinných obětí," svěřil se důchodce, který sice trest smrti schvaluje, ale za všelék, který je schopen zabránit páchání zločinu, ho nepovažuje.
V době používání elektrických křesel byly popravy v Americe považovány za obzvlášť kruté. Pak ale Texas nabídl jako alternativu smrtící injekce, které ve zkoušce před soudem zdárně obstály.
Neobvyklé živobytí pana Fitzgeralda prý patří k tomu nejzajímavějšímu, co kdy v životě prožil. Neměnil by.
