V podvodných spárech firmy skončily desítky Čechů a Slováků. O tom, co se ve firmě dělo, vypráví jeden z nich.
Třicetiletého Slováka Vlada dohnal k práci v zahraničí tlak uživit rodinu. Od kamaráda se dozvěděl o firmě United Carbo Lux (UCL) v Lucembursku, kterou vlastnil Rakušan Karel Kralowetz.
Aby mohl první měsíc venku vůbec přežít, Vlado musel svoje auto zástavit. Zpočátku bylo všechno růžové. Auto ze zastavárny vykoupil hned po první výplatě. Po dvou týdnech mu firma vystavila smlouvu a údajně platné pracovní povolení.
Řidiči podle Vlada začali mít problémy až v lednu, kdy jim zaměstnavatel přestal vyplácet mzdy. Většině zaměstnanců dluží výplatu za dva měsíce.
|
Češi uvízli v ilegální síti dopravců |
Práce načerno
Vyšetřování případu, považovaného za současný skandál číslo jedna v Evropské unii, ukázalo, že UCL nezajistila zhruba 180 řidičům z východní Evropy pracovní povolení. "Podívejte se, tady je moje pracovní smlouva, výplatní páska a další dokumenty. Koho by napadlo, že pracuju načerno," rozčiluje se Vlado.
Když se prý ve firmě zeptal, jak se má vyznat ve výplatní pásce, kde si povšiml nepravdivých údajů, bylo mu řečeno, že ho má zajímat pouze výsledná suma. "Ostatní si zakryjte rukou a dívejte se jenom na tuhle kolonku, tady to je v pořádku," odbyl ho úředník.
"UCL nám neplatila žádné diety za víkendy, kdy kamiony stály, ačkoli řidiči venku dostávají za víkendový den asi 100 marek," uvádí Vlado. "Strhávali nám všechno, daně, pojištění. Vypadalo to, že všechno řádně platíme, ale teď vyšlo najevo, že jsme vlastně neplatili vůbec nic," říká Vlado.
Bez sociálního a zdravotního pojištění
"Strhávali nám všem 30 procent platu, jenom na nemocenské pojištění padlo 218 eur. Kde ty peníze skončily? Údajně v kapse majitele. Na Slovensko se neodvádělo nic, takže chlapi po návratu domů zjistili, že nemají za dobu, kdy pracovali venku, zaplacené ani zdravotní ani sociální pojištění. Nemají teď nárok vůbec na nic," rozčiluje se Vlado.
Bez peněz v izolaci
Koncem ledna vtrhla do všech poboček firmy v různých zemích policie a zabavila vše od papírů po počítače. Řidiči zůstali roztroušeni po celé Evropě bez jakéhokoli spojení s firmou přes satelitní systém a mohli se informovat vzájemně jenom přes mobily.
"Nic jme neorganizovali, ale když to bouchlo, byl jsem náhodou v Lucembursku stejně jako dalších asi 40 řidičů. Tak jsme tam zůstali a postupně se k nám přidávali další. Někteří nechali kamiony stát, a přijeli třeba z Itálie stopem. Už totiž neplatily ani dálniční průkazy ani poukázky na pohonné hmoty," popisuje Vlado zoufalou situaci, v níž se řidiči kamionů koncem ledna ocitli.
Po deseti dnech vyjednávání s lucemburskými odbory a vládou dostali řidiči odškodné ve výši tisíc eur a bylo jim nařízeno vrátit se domů.
"Lidé nyní říkají - Patří jim to! Jo, mám hodně známých, kteří mi práci venku záviděli, ale hlavně tu poslední fázi - výplatu. Ale ať si vyzkoušejí, jaké to je, nevidět několik měsíců rodinu a živit se konzervami," uzavírá Vlado.
