Skvělé a báječné má být, že narostla jen o polovinu, a ne ještě o víc. Sociální demokracii nelze upřít, že udělala hodně pro to, aby zajistila nová pracovní místa a zachránila ta stará. Lukrativní podmínky pro zahraniční investory, velkolepé plány na záchranu strojírenství, dolů a hutí a k tomu přidejme ještě rozmařilé útraty vlády, která tím chtěla přisypat do ekonomiky co nejvíc peněz.
Vždyť i za gripeny obratem požadujeme investice na povznesení země. Sociální demokraté neudělali pro snížení nezaměstnanosti jediné: překročit svůj stín už nedokázali. Slibovali věci z tradičního arzenálu levice, které mají jednu velkou chybu - na nezaměstnanost zaručeně nezabírají.
Odmítají kupříkladu snížit daně nebo usnadnit život drobným živnostníkům. Anebo udělat to, co vypadá jako paradox: nejmenší nezaměstnanost mají země, kde je snadné pracovníka vyhodit. Firmy se tam nebojí nabírat zaměstnance, protože vědí, se jich mohou kdykoliv zbavit.
Ne tak u nás. Podle zdejších omezení nelze propustit nejen ženy moživitelky, ale ani nemocné a vlastně ani simulanty. Zahraniční investoři se potom diví, jak jsou Češi neduživí. Obzvlášť přijde-li doba, kdy se sklízejí brambory nebo rostou houby.
Jaké je tedy poučení z české nezaměstnanosti? Nic strašného se nedělo, nezaměstnanost je jednou nahoře a jednou dole, řekl by liberál.
Odcházející vláda se s ním vzácně shodne. Ještě před pár lety měla jiná hesla: Mít byť jen pár lidí bez práce, to se rovná skoro tragédii. Dnes marně shání zaměstnání téměř devět procent lidí a Miloš Zeman na to cynicky, že se vlastně nic neděje.
Chovejme se k němu alespoň jednou jako správní sociální demokraté: je to tragédie.
