Na letošek připadá 45. výročí vydání knihy Betty Friedanové Ženská mystika. Mnozí sociální konzervativci dodnes Friedanovou a feminismus viní z ponoukání žen k opuštění domova ve prospěch pracoviště, a tedy z destabilizace rodin a ohrožování jejich dětí. (Pozn. red.: česky byla kniha publikována až roku 2002 pod názvem Feminine mystique.)
Feminismus vždy byl spíše reakcí na vstup žen do řad pracovních sil než jeho příčinou. V západní Evropě a ve Spojených státech raný kapitalismus přitáhl obrovské spousty mladých svobodných žen do průmyslu, například textilního. Majitelé textilek často stavěli ubytovny, aby mladým dělnicím poskytli přístřeší. Mnohé z těchto pracovnic se staly prvními příznivkyněmi hnutí proti otroctví a za ženská práva, zatímco příslušnicím střední třídy dodala energii (a občas i důvod k závisti) právě průbojná účast pracujících žen ve veřejné sféře.
V roce 1963, kdy Friedanové kniha vyšla, už kapitalismus do expandujících sektorů služeb, administrativy a informací nasával vdané ženy. Friedanové myšlenky oslovily generaci žen, jež začínaly považovat placenou práci za něco víc než jen za dočasný přeryv mezi dospíváním a manželstvím a byly frustrovány neodbytností společnosti, že jediným smyslem jejich života má být úloha ženy v domácnosti.
Kdekoli ženy ve velkém počtu vstoupí do řad pracovních sil, rozběhnou se určité procesy. Ženy se začnou vdávat později a mají méně dětí, zejména když se probijí k vyššímu vzdělání a lépe placeným profesím. Pravděpodobně také zpochybní zákony a zvyklosti, které je odsouvají do podřadného postavení ve veřejné sféře nebo jim nařizují podřízenost uvnitř rodiny. Vlády a zaměstnavatelé často zjistí, že je v jejich vlastním zájmu začít překážky bránící plné participaci žen odstraňovat.
Za co také může ropa
Dramatický úbytek zákonů a zvyků konzervujících podřízenost žen během uplynulých čtyřiceti let se úzce vázal k širší účasti žen v placeném zaměstnání.
Společnosti, kde přetrvává výrazně nižší zastoupení žen na trhu práce, například na Středním východě, zůstávají vůči ženským právům obzvlášť imunní.
Politolog Michael Ross tvrdí, že mimořádnou genderovou nerovnost v Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech nezpůsobuje svéhlavost islámské tradice. Je spíše důsledkem toho, jak ropné bohatství vzdálilo hospodářský rozvoj pracovním místům ve výrobě, která historicky vtahovala ženy do řad pracovních sil, a namísto toho posiluje práci ve stavebnictví, jíž obvykle dominují muži. V rámci muslimského Středního východu jsou státy bohaté na ropu mnohem níž na žebříčcích rovnoprávnosti dle pohlaví než státy ropou neobdařené jako Maroko, Tunisko, Libanon a Sýrie.
Sociální konzervativci se mýlí, když ze vstupu žen do práce viní feminismus. Pracující ženy však mají mnohem blíž k přijetí programů inspirovaných feminismem a k odmítnutí tradičních názorů na manželství. A když ženy získají ekonomický a politický vliv, život tradiční rodiny se skutečně destabilizuje. V západní Evropě a v Severní Americe prudce vzrostla rozvodovost, když se v 70. a 80. letech minulého století vdané ženy hrnuly do zaměstnání, přičemž většinu rozvodů iniciovaly ženy. Přestože v 90. letech se míra rozvodovosti ustálila, nesezdaných párů a dětí narozených mimo manželství stále přibývá.
Nicméně nejlepší nadějí na zlepšení rodinného života dnes není potlačování ženských práv, nýbrž prohloubení ekonomické a politické integrace žen. Přírůstky moci a prostředků žen jsou největší hrozbou pro stabilitu rodin ve společnostech charakteristických genderovou nerovností, kde se úspěšné ženy často proti manželství bouří. V zemích, jako je Japonsko, Itálie a Singapur, kde podmínky manželského svazku zůstávají pro muže příznivější a pro ženy je těžké skloubit práci a rodinu, pracující ženy oddalují sňatek i mateřství mnohem déle než v USA, což vede k propadům porodnosti, které ohrožují budoucnost těchto zemí.
Vysokoškolačka - lepší záruka rodinné stability
Jakmile ženy získají kolektivní práva a obzvlášť jakmile muži přijmou změnu úlohy žen, mnohé z rozkladných dopadů proměny rodin se zlepší. V USA je dnes rozvodovost vzdělaných žen mnohem nižší než mezi ženami s nižším vzděláním.
U žen s dobrým zaměstnáním či vysokoškolským titulem je pravděpodobnější než u tradičnějších žen, že budou do pětatřiceti let vdané. Když v minulosti žena v domácnosti odešla do práce, pravděpodobnost, že se její manželství rozpadne, se zvyšovala. Dnes pracovní angažmá pravděpodobnost rozvodu snižuje. V rodinách, kde je žena déle zaměstnaná, se muži obvykle častěji a lépe starají o děti, což má pro potomstvo měřitelné přínosy.
Samozřejmě že manželství už nikdy nebude tak stabilní a předvídatelné, jako když ženy neměly na vybranou. Ale i tam, kde k proměně rodin dochází překotně, má tento vývoj mnohem méně negativní důsledky, když jsou ženám přístupná ekonomická práva, než když jim přístupná nejsou. Ve skandinávských zemích je počet dětí narozených mimo manželský svazek mnohem vyšší než v USA, nicméně u dětí skandinávských svobodných matek je mnohem méně pravděpodobné, že zakusí chudobu, a v průměru se svými biologickými rodiči stráví více času, protože soužití nesezdaných párů je tu stabilnější než mnohá americká manželství.
V chudších zemích je přístupnost placené práce pro ženy lepší indicií blahobytu dětí než stabilita manželství. V některých částech Afriky a Latinské Ameriky jsou děti lépe živené a mají lepší přístup ke vzdělání v domácnostech vedených pracující ženou než v domácnostech s oběma rodiči, kde na živobytí vydělává muž. Děti z těch domácností v Keni, Malawi a na Jamajce, v nichž je hlavou žena, prospívají co do dlouhodobého nutričního a zdravotního stavu stejně nebo lépe než děti z domácností, kde je hlavou muž, navzdory nižšímu příjmu domácnosti.
Další pokrok ženských práv tedy ani zdaleka není ohrožením rodinného života, ba snad je naší nejlepší nadějí na dobře fungující rodiny.
© Project Syndicate, 2008.
. STEPHANIE COONTZOVÁAutorka vyučuje dějiny a rodinná studia na Evergreen State College ve městě Olympia v americkém státě Washington; její nejnovější knihou jsou Dějiny manželství s podtitulem Jak láska přemohla manželství. |
