Padělky léčiv se přitom v zemi prodávají zhruba pět let. Vědí o tom ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra i prokuratura.
Na konferenci, kterou před rokem organizovalo Sdružení mezinárodních farmaceutických výrobců AIPM a která byla věnována boji s falešnými léky, Rusko přislíbilo, že bude prosazovat změnu zákona a zpřísní tresty za výrobu padělků. Státní duma však žádný podobný návrh dosud neobdržela. Léky mezitím o třicet procent podražily a přibylo i lékáren.
Padělky trojího druhu
Většina padělků se vyrábí ve velkých farmakologických továrnách. Falešné léky jsou v Rusku trojího druhu: tablety z glukózy a škrobu, které neobsahují žádnou účinnou látku a které sice neškodí, ale ani nepomáhají; preparáty se sníženým obsahem aktivní látky, nebo náhražkou nezbytných komponentů a padělky prakticky identické s originálem, na jejichž výrobu producenti nemají licenci.
Poznat falešný lék je prakticky nemožné. Ačkoli seriózní společnosti se snaží chránit své výrobky zvláštními znaky, výrobci nepravých léků je umějí dokonale napodobit. Ani to, že je falešný lék levnější než pravý, nemusí být pravidlem.
Králem je poslanec Bryncalov
Farmakologickým králem je v Rusku miliardář, výrobce vodky a léků, poslanec Vladimir Bryncalov. Ten je také nejznámějším producentem léků, kterého oficiální činitelé obviňují z produkování padělků.
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že jeho podnik produkuje řadu falešných léků, včetně antibiotik a inzulínu. Podle náměstka ministra Antona Katlinského má jeho resort důkazy o zhruba sedmi desítkách názvů falešných léků, které Bryncalovův podnik lékárnám dodává. Podle ruského zákona mu ale ministerstvo ani nemůže odebrat licenci.
S podvodníky bojují i diabetici
Nejhůř jsou na tom ruští diabetici. Až do loňského roku Rusko nakupovalo prakticky veškerý inzulín v zahraničí: v Dánsku, Německu a USA. Na jeho nákup stát věnuje ročně od 100 tisíc do 600 tisíc dolarů.
"Lidé, kteří rozhodují o tom, u které zahraniční firmy lék nakupovat, jezdí ve vozech nejnovějších modelů a mění je podle poslední módy. Jejich oficiální platy jsou přitom žalostné," říká vědec-biofyzik, který v oboru mnoho let pracoval.
Ruský inzulín se prý kvůli zkorumpovaným úředníkům nevyrábí a veškeré výzkumy v tomto směru byly zastaveny.
Jediný, kdo se prosadil, je právě Bryncalov. To, co produkuje, je však prý
nejen falešné, ale i škodlivé.
Bryncalov se loni dohodl s dánským výrobcem na dodávkách suroviny. Od státu potom zadarmo dostal výrobní zařízení. Za dodávku v hodnotě 6,5 milionu dolarů však nezaplatil a svůj podnik zaregistroval pod jiným názvem.
Dánský partner později spolupráci odmítl. Ruskému podnikateli ale zbylo zařízení, obaly i dohoda s ministerstvem zdravotnictví. Jakmile dánská surovina došla,
nakoupil levnou substanci v Indii. A vyrábí dál pod stejným názvem.
Lidé s cukrovkou si stěžovali, že se jejich zdravotní stav kvůli Bryncalovově inzulínu zhoršil. Netušili, že pod známým a vyzkoušeným názvem ve skutečnosti dostávali zvířecí inzulín.
Případem se zabýval protimonopolní úřad, který výrobci nařídil změnit některé názvy léků. Místo známého léku No-spa, se tady prodává No-sbra a místo Summamedu Sumazid.
Podnikatel ve falešné výrobě vidí vlastenectví: tvrdí, že vyrábí obdobu západních léků, aby umožnil ruským obyvatelům užívat ruské léky.
|
Každý desátý lék je padělek |
|
Podle údajů Hlavní správy pro boj s ekonomickými zločiny tvoří falešná produkce sedm až deset procent léků prodávaných na ruském trhu. Nejvíce padělků, zhruba 60 procent, připadá na domácí produkci. Nejčastějším padělkem jsou antibiotka (47 procent), prostředky na uklidnění bolesti (15 procent) a hormonální preparáty (11 procent). S výrobci padělků bojují jen některé velké západní společnosti jako třeba francouzsko-německý koncern Aventis. Pokud by výrobci bylo dokázáno, že šíří nekvalitní lék, hrozí mu pouze nepatrná pokuta. |
