Blud je pravda, která se zbláznila. Tak se to říkalo už před staletími. Tuto zásadu můžeme opatrně vztáhnout i na takzvanou politickou korektnost. Jde o snahu ovlivnit používání jazyka tak, aby příslušník žádné menšiny nebyl uražen nebo diskriminován. Problém je samozřejmě v tom, že po tisíciletích trvání civilizace je takové úsilí podobné snaze zahradníka, který chce donutit jabloň, aby na ní rostly dobré švestky. Živý organismus se experimentům vzpírá. Ale jak dokazují případy našich politiků, Janáčkové a Čunka, k trestnímu stíhání ohledně nekorektní mluvy už mohlo málem dojít.
Husák jedině se soudruhem
Politická korektnost, přezdívaná někdy PC (neplést si s písíčkem, tedy osobním počítačem ), u nás nezapustila tak hluboké kořeny jako třeba v USA. I když jen v určitém slova smyslu. Za komunistického režimu na přesných slovech velmi záleželo. Na jejich správnost však nedohlížela vrstva nějakých univerzitních intelektuálů, ale ideologické orgány vládnoucí strany.
Do prvomájového průvodu si nemohl jen tak někdo donést vlastní heslo. Ta se schvalovala předem. Pokud se smějeme některým Američanům, kteří z "negrů" udělali černochy a z černochů pak Afroameričany, měli bychom si připomenout ponurou korektnost nekorektnost komunistické řeči. Nikdo nemohl jen tak říci prezident Husák, ale nejdříve muselo být něco ve smyslu "soudruh generální tajemník ÚV KSČ a prezident Československé socialistické republiky Gustáv Husák". Ale když se podíváme na korektnost vůči tehdejším menšinám, tak to stálo za to. Stačí zhlédnout některý z případů majora Zemana nebo některou z normalizačních televizních detektivek z 80. let, abychom viděli, jakým způsobem vyšetřovatelé zacházeli s "odporným podezřelým". Horší než vrazi a zloději však byly tyto typy: agenti imperialismu, nastrčené figurky, reakční profesoři, trockistická individua, mezinárodní dobrodruzi. Aspoň takovými označeními se to jen hemžilo v článku, který vyšel v lednu 1977 v Rudém právu a byl samozřejmě o chartistech.
Krásný nový svět
Podle takzvané Sapir-Whorfovy hypotézy jazyk ovlivňuje naše vnímání světa. Struktury jazyka ovlivňují struktury našeho myšlení. Svět vidíme podle toho, co jsme schopni říci. Stoupenci politické korektnosti soudí, že pokud nebudeme některé věci říkat, nebo pokud je budeme říkat jinak, změní se i sám svět.
Tuto představu nemůžeme předem odmítnout jako pošetilou. Každý přece ví, jak se třeba změní vztah mezi mužem a ženou, když přejdou od vykání k tykání. Pokud někomu nesmím říci, že je méněcenný (pitomý, starý, úchylný) a podobně, bude obtížnější s ním tak jednat. V Orwellově románu 1984 se Strana pokouší vytvořit novořeč – newspeak, protože když některé věci nemůžete vyslovit, ovlivní to vaše jednání. Takže pokud místo slova špatný použijete výraz "méně dobrý", nemůžete už o Velkém bratru říci, že je špatný. Když řeknete, že Velký bratr je „méně dobrý“, zní to jako důvod ke vzpouře dost slabě.
Ačkoliv si to tak lidé neberou, neznamená to, že by se sám stát tématu vyhnul. Naposledy se toto téma, i když se mu tak přímo neříkalo, probíralo ohledně kauzy senátorky Liany Janáčkové. Ta pronesla několik posléze slavných vět a použila výrazy, které zaznívají spíše v internetových debatách pod články o romské problematice – pak je administrátor smaže, popřípadě diskusi úplně zruší – než v politice.
Měla říci: "Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty Cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je." A dále: "Nesouhlasím s jakoukoliv integrací Cikánů po obvodě, bohužel, jsem rasistka. Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno... Klidně to budu křičet do celého světa." A tak se i stalo.
Šlo o sestěhování Romů do ostravské kolonie Bedřiška a výroky padly v roce 2006 na radnici na veřejném jednání bytového odboru.
Čunek, Matiční, Bakalář
Senátor Jiří Čunek kdysi také přitvrdil. Když se ho deník Blesk zeptal, zda bude stát dotovat všechny občany jako Romy, senátor řekl: "To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně." Na kauzu Matiční ulice v Ústí nad Labem, kde měla koncem 90. let vzniknout tzv. protihluková zeď mezi domy se sociálním bydlením, kde byli sestěhováni především Romové, a obyvateli domků, lze dodnes vzpomínat s hrůzou. Byla to jedna z prvních českých bitev o politickou korektnost, jejíž sláva se dostala až za naše hranice.
Jak je vidět, nejvášnivější spory se točí většinou kolem Romů. S nimi nemůže téměř nic soutěžit. Ani rovné příležitosti pro muže a ženy, ani problematika registrovaných partnerství či muslimů. Nebo je to tak, že společnost z důvodů korektnosti některé věci vytěsňuje? Psycholog Petr Bakalář, autor médii vášnivě propírané knihy Tabu v sociálních vědách (2003), tvrdí: "Sociální vědci se politicky nekorektním tématům vyhýbají, eventuálně se k nim odmítají vyjádřit. Domnívám se, že je to jednak z neznalosti problematiky a jednak proto, aby neohrozili svá postavení." Také si myslí, že mnozí z nich dělali kariéry za předlistopadového režimu, tak jsou zvyklí na loajalitu. A tak se sám pustil do témat, jako jsou fyzické a intelektuální rozdíly mezi rasami, podle něho prokazatelné, načež následovala bouře, která pak zase utichla.
Korektní, jak zákon káže
Koneckonců sami máme zákon, který by vlastně mohl být dalším faktorem znemožňujícím prakticky jakýkoli obecný negativní výrok o nějaké skupině. "Kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu nebo rasu nebo skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta." V paragrafu 260 se říká: „Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“
Jenomže: co si pak počít s komunisty a jejich různými odnožemi? Smíme hanobit komunisty? A co si počít třeba s Komunistickým svazem mládeže? Nebo s lidmi, kteří se vyjadřují hanlivě o katolících nebo jehovistech či Hnutí grálu? Je správné vydat knihu Mein Kampf? Co je to "třídní zášť", na to by se jistě dalo vyrobit mnoho odborných a zcela si protiřečících posudků. Boháči jsou jistě v každé společnosti menšina. Má zákaz hanobení chránit i je?
Mnozí seriózní antropologové a sociologové se shodují, že nic takového jako rasa neexistuje. Je tu kontinuum lidské populace s nepochybnými fyzickými a psychickými rozdíly. Kdo by to popíral, bude proti pravdě. A kdo určí přesně hranice třídy?
Zní to trochu omšele, ale i ohledně politické korektnosti platí stará zásada, které se říkalo "aurea via media" neboli zlatá střední cesta. To je dost obtížná záležitost, tak se máme na co těšit.
