Místo třetí a čtvrté adventní neděle se dnes říká stříbrná a zlatá. Všechno tedy směřuje k zisku. Místo abychom se duchovně připravovali na to Světlo, které je nejenom mimo nás, ale také by mělo zazářit v nás. To Světlo můžeme vyjádřit i v pochopení radosti z darování. Kdosi řekl, že: "...kdyby lidé přestali obdarovávat, přestali by milovat. Kdyby přestali milovat, přestali by růst. A kdo přestane růst, přestane i žít - a stává se mrtvolou.“
Byli bychom rádi, kdyby už jednou nastal u nás a ve světě kolem nás klid, pokoj. Kdybychom už konečně večer mohli zapnout televizní zprávy bez obav, co zlého se zas ve světě přihodilo, co zlého se zase děje a co se strojí u nás a na nás. Zatím je svět plný podrážděnosti, jako by všichni chtěli být proti všem.
Nebojte se!
Ale v adventní době zní pořád volání: Vy se nebojte! Vy se nemáte čeho bát! Vy se máte právo radovat!
Je to nemožné? Kdepak. Možné to je! Ale co víc: je to jediný možný a správný postoj člověka v takové době, jako je naše. Je to jediný realistický postoj v naší době přerodu a nejistoty. Nenechat se vystrašit. Nenechat se vyděsit, zmalátnět, upadnout do pasivity. Buď realistou: Co dobrého udělat můžeš, to dělej, nezůstaň pasivní. A na co nestačíš, co je nad tvé síly, to přenech Bohu – Ježíši, který se narodí.
Kdosi si dal práci a prošel celou Bibli, aby spočítal, kolikrát je tam tato Boží výzva člověku: “Nebojte se!” Dopočítal se čísla 365. Právě tolikrát, kolik je dní v roce. Na každý den je v Bibli volání: “Nebojte se!” Kde opanuje člověka strach, tam je život ubohý. Strach zadusí každé hnutí radosti, pohody, štěstí.
Poznejme to, co slavíme
A na konec jen ještě malé zamyšlení. Lidé se honí za dárky. Setkávají se, smějí se, připravují stromeček, gruntují domácnosti… a za chvilku už to bude. Ale co bude, co slavíme?
Vánoce jsou svátky klidu, pohody, rodiny, ale ještě něco navíc. Víte, o co opravdu jde? Je třeba vrátit se ke kořenům slavností, abychom pochopili. Současný svět chce všechno sekularizovat. I Vánoce. Nedávno jsem například četl, že v "katolickém“ Španělsku jesličky, jeden ze symbolů Vánoc, vyvolávají spor: Objevily se u vstupu do španělské generální prokuratury v Madridu a vyvolaly v této vysoké soudní instanci velkou polemiku. Nakonec musely pod záminkou, že jde o urážlivý náboženský symbol, zmizet! Anebo, také ve Španělsku, existuje iniciativa, aby se na Vánoce lidé zdravili "krásné svátky“, a ne "krásné Vánoce“.
Neznamená to opravdu zapomínat na smysl Vánoc a na základě nevím čeho chtít všechno obrátit, beze smyslu, naruby? Není to také diskriminace? Zkusme trochu poznat smysl toho, co slavíme; potom budou Vánoce opravdu krásné.
