Tento stav, na Západě pracně odbourávaný, je jistě záhodno vymýtit i u nás. Ale pozor – ne pomocí takzvané obrácené diskriminace. Diskriminace je něco, co rozvinutá společnost s demokratickým systémem nemá znát. Neboť základním znakem demokracie je vláda svobodně zvolené většiny, a ochrana menšin. Znovu opakuji: ochrana, nikoliv zvýhodňování. Každé zvýhodnění jedné skupiny je znevýhodněním skupiny jiné. Přináší křivdu a vyvolává zlobu. Je to nespravedlivé řešení. Ať už je zvýhodnění založeno na rasovém, pohlavním nebo třeba věkovém principu. Je třeba usilovat o rovnost šancí, ne o novou, byť třeba “spravedlivěji vymyšlenou” nerovnost.
Jsem pro to,aby byly bourány předsudky a aby příslušníci či příslušnice ženské a nebílé menšiny byli dosazováni do vedoucích funkcí. Ale ne na základě toho, že jsou ženy, nebo mají tmavou pleť, nýbrž jen na základě jejich kvalit. Usilujme raději o lepší zajištění žen na mateřské dovolené, aby porod dítěte neznamenal snížení životní úrovně. Usilujme o jejich ochranu před sexuálním obtěžováním a nenazývejme to hned potrhlým “americkým harašením”. Usilujme o to, aby pracující ženy nemusely házet za hlavu rodinný život a mohly jej efektivně skloubit s kariérou. Je to ale těžší nežli pozitivní diskriminace, že?
