První paralela mezi pádem Tripolisu a Bagdádu se přímo nabízí. Stejně jako Kaddáfí, i Saddám Husajn se před osmi lety zapřísahal, že bude se svými bojovníky vzdorovat až do posledního muže. A stejně jako libyjský despota, i on zmizel z povrchu zemského.
Trvalo dlouhých osm měsíců, než ho američtí vojáci objevili v díře u jeho rodného města Tikrítu. Předseda povstalecké Přechodné národní rady Mahmúd Džalíl má za to, že dokud bude Kaddáfí na útěku, nebudou mít vzbouřenci vyhráno.
Jak si všiml časopis The Time, mají Kaddáfí a Husajn mnohé společné. Beduínský plukovník se moci chopil v roce 1969, když svrhl krále Idríse. O pouhých čtrnáct měsíců dříve provedla v Iráku puč Husajnova strana Baas. Stejně jako Saddám, i Kaddáfí svěřil velké podíly moci do rukou členů vlastní rodiny.
Pozor na unáhlené čistky
Libyjské rebely ale čekají daleko náročnější výzvy než hon na rtuťovitého diktátora. Západ s obavami sleduje, jestli rebelové dokážou předejít zhroucení státních struktur a pádu země do chaosu. Američané by o svých iráckých chybách mohli povstalcům vyprávět dlouhé hodiny.
Jejich základní chybou bylo, že rozpustili iráckou armádu. Na ulici se tak ocitly desetitisíce rozzlobených mužů, kteří měli zbraně a rychle se zapojili do povstání proti okupantům ze Západu. Ke klidu nepřispěla ani radikální "debaasizace" země, kterou prosazoval americký civilní správce Paul Bremer.
Američané si tak proti sobě popudili široké vrstvy úředníků, učitelů a dalších státních zaměstnanců, kteří ve vládnoucí straně byli většinou z donucení. Navíc se zhroutilo státem řízené hospodářství, takže vítězové museli do země na palubách dopravních letadel C-130 posílat miliardy dolarů na výplaty a provoz země.
Namočili se všichni
Masivní korupci a zneužívání financí nestálo nic v cestě a země se záhy propadla do krvavé spirály sektářského násilí. Kaddáfí si iráckého traumatu v myslích západních politiků byl velmi dobře vědom. I proto po vypuknutí povstání a prvních náletech NATO hrozil iráckým scénářem.
NÁZORLibye má před sebou celou horu problémů. Scházejí jí totiž lidé |
Libye má oproti Iráku nebo Afghánistánu několik výhod. Nemá zdaleka tak složitou kmenovou, etnickou a náboženskou strukturu a díky nalezištím ropy je to bohatá země. Mezinárodní společenství už jedná, jak pro povstalce co nejrychleji uvolnit miliardy dolarů na zmrazených účtech bývalého režimu.
Tyto prostředky by měly zajistit, že se státní struktury v zemi nezhroutí. Práci by si měli udržet řadoví policisté i vojáci, kteří nebyli členy Kaddáfího elitních jednotek.
Nové vládnoucí kádry by se také měly rekrutovat z řad zkušených úředníků starého režimu. Koneckonců i současný předseda PNR je bývalý Kaddáfího ministr spravedlnosti. "Nemůžete propustit každého, kdo měl něco společného s režimem, protože za těch dvaačtyřicet let to byli téměř všichni," řekla poradkyně PNR Molly Tarhúníová.
