Pro voliče však povolební politické tanečky mohou znamenat také poznání, že jejich odevzdaný hlas a politické přesvědčení není při volbách to, co o budoucnosti jejich města rozhoduje. „Není to dobré, protože pak mohou nabýt dojmu, že volby vlastně nemají smysl, protože se po nich stejně nebude nic zvláštního dít,“ říká politolog Miroslav Mareš.
Taková situace kupříkladu nastala při minulých komunálních volbách v Jihlavě: bez ohledu na společný předvolební postup nakonec zůstali mimo koalici také dva kandidáti Volby pro město. Spojenectví s nimi jejich zdánliví političtí partneři pragmaticky vyměnili za výhodnější svazek. A mimo možnost účastnit se práce v městské radě zůstali i komunisté. Žádná ze stran s nimi po volbách nevešla v koaliční vyjednávání.
Pravolevá koalice vznikla také v Havlíčkově Brodě, kde si podali ruce sociální demokraté s lidovci, nezávislými a kandidáty ODS. Výraznou opozici proto tvoří v zastupitelstvu pouze komunisté a jeden republikánský zastupitel.
Když komunisté, kteří získali druhý největší počet hlasů, na začátku volebního období neprorazili do městské rady, nastalo období střetů. „Teď už má ale zastupitelstvo obecně snahu pracovat pro dobro města. Neutápíme se ve zbytečných půtkách,“ řekl starosta města Jaroslav Kruntorád (nezávislý). Komunisté zde nejsou opozicí, která by nebyla slyšet, ale zpravidla nepěstují zbytečnou vzájemnou averzi. „Záleží na konkrétním problému - naše postoje se liší v otázkách veřejné zeleně, či Technických služeb nebo rušení základní školy a obecně sociální oblasti. Někam se naše politické stanovisko promítne více a někam méně,“ řekl havlíčkobrodský komunistický zastupitel Vladimír Stejskal.
Kdo po volbách věřil ve změnu politiky města, nemohl mít po uzavření koalice dojem, že se jí dočká. Otázkou však je, zda je rychlá změna kurzu po komunálních volbách vůbec možná. „Zásadní změnu nelze očekávat, pokud nemá strana, či koalice v programu velkou akci, kterou předchozí garnitura, či jiné strany neměly. Vzniklé koalice jsou tedy víceméně sjednocené cela konkrétním programem, nikoli politickými ideami,“ míní politolog Mareš.
Zatímco ve velkých městech typu Prahy nebo Brna vznikají mnohdy široké (tzv. duhové) koalice, zahrnující strany z pravé i levé části politického spektra, v menších městech vznikají nejčastěji pravicové koalice, jejichž základ tvoří ODS a Čtyřkoalice, či spojenectví nezávislých s další stranou. Komunisté se ocitají zpravidla mimo hru. „Případ, kdy komunisté uzavřeli koalici s ODS v Mikulově, řešilo vedení strany a tamní organizaci ODS byla poté odejmuta licence,“ připomněl Mareš.
V praxi důležitější než stranická příslušnost a složení koalice bývá po volbách zabarvení osobnosti těch zastupitelů, kteří stanou v nejužším vedení měst, či obcí. „Jde o osobní vlastnosti starosty, jeho přirozenou autoritu a schopnost vytváření atmosféry v obci, než nějaké zásadní změny místní politiky,“ řekl Mareš.
Vztahy opozice a koalice se po volbách zlepší
Jak povolební koalice pracují? Málokdy lze z jejich středu slyšet sebekritický hlas, mířící do vlastních řad. Se vzdalujícím se datem uplynulých komunálních voleb také zpravidla slábnou kritiky zastupitelů, kteří se octli po povolebních dohodách v opozici. „Postupně se to od voleb lepší, ten přísně stranický pohled, který byl v zastupitelstvu po volbách, už není tak vyostřený a na první pohled zřejmý,“
míní sociálně demokratická zástupkyně jihlavského primátora Michaela Vítková.
Někdy však situace mezi koalicí a opozicí vygraduje tak, jako se to stalo v
Humpolci: tam před rokem na protest proti spornému volebnímu mandátu jednoho ze zastupitelů odstoupili všichni komunisté. Nejen v Humpolci je však dusno. oziční jihlavský zastupitel za Volbu pro město Ladislav Blecha totiž s Vítkovou souhlasí jenom zčásti. „Řada našich návrhů neprojde jen proto, že díky široké koalici nemáme potřebnou podporu. V opozici je nás pouze pár a vládnoucí koalici nepřehlasujeme, nemáme tedy šanci,“ řekl Blecha.
Na jihlavské radnici vznikla po volbách v roce 1998 typická duhová koalice složená ze zástupců ODS, ČSSD, Čtyřkoalice a dvou volebních sdružení. „Jenom tak se podaří udržet v zastupitelstvu stabilitu,“ obhajoval tehdy tuto strategii primátor města Vratislav Výborný (ODS).
Taková koalice se však stává snadno odolnou proti hlasům opozičních zastupitelů. „Od počátku jsem říkal, že je to koalice Národní fronty a bude nucena uhýbat takovému množství kompromisů, že nebude mít moc smyslu - všichni tam totiž souhlasí se všemi. Ukázala se na tom jedna ze špatných tváří demokracie: že ke schválení určitého záměru stačí nadpoloviční většina hlasů - a to městu rozhodně nijak nepomáhá,“ řekl Blecha, který koalici nejvíce vytýká nadměrné utrácení peněz z městského rozpočtu.
Výrazná opozice je potřebná, s tím souhlasí také zástupci podnikatelů. Její role je největší v přípravné fázi, kdy se zastupitelé rozhodují, do kterých projektů se má město pustit a které prozatím nechá stranou. „Ve výběrovém řízení už samotná politická kritéria nemohou rozhodovat a vlastně to ani nejde - mezi členy běrových komisí nejsou jen zastupitelé, ale i úředníci a další odborníci,“ řekl ředitel jihlavské Hospodářské komory Tomáš Prchal.
Přímočařejší situace je v nejmenších obcích, kde nebývá výjimkou, že se všichni kandidáti na zastupitele objeví na jedné kandidátní listině. V Bácovicích na Pelhřimovsku, vísce s pětašedesáti obyvateli, se tak například sešli na společné kandidátce komunisté s nezávislými. Zastupitelé se tu dělí pouze jedním způsobem: na aktivnější a pasivnější. „Komunisté mají své přesvědčení zaryté hluboko v sobě, to je znát, ale důležité je, že když je třeba pro obec něco udělat, že se to společně udělá. Po sousedsku se domluvíme a věc vyřešíme, nevymýšlíme zbytečné problémy,“ řekl starosta obce Václav Páral (nezávislý).
Na malých obcích se projeví velmi zřetelně, když stávající zastupitelstvo a lidé v jeho čele dobře pracují. Ti mají velkou šanci na opětovné zvolení. Ve větších městech to už nemusí platit. U voličů tam může převládnout pouhá vůle po změně i bez příčiny - bez ohledu na úroveň práce městské rady. „Když by ale obec ngovala zjevně špatně, pak by tam nutně vůle ke změně nastala. Ale už by bylo lhostejné, zda by se nositelem naděje stala pravice nebo levice,“ míní Mareš.
Anketa:
Nevadí vám vznik povolebních koalicí, jejichž společné politické cíle nakonec akticky smažou rozdíly mezi idejemi, které kandidáti před volbami proklamovali?
Josef Nacházel, 38 let, mechanik, Pelhřimov:
Mně to nevadí, stejně volím vždycky toho, koho znám. Ve městech nemá smysl volit podle toho, kdo je v jaké straně, ale jestli udělají asfaltku nebo nové osvětlení v parku, tam na politice asi dvakrát nezáleží. Hlavně jestli se dokážou dohodnout zi sebou a něco udělat.
Zdeněk Králík, 56 let, řidič, Třešť:
Vadilo by mi, kdyby se komunisti paktovali s ODS nebo s lidovci, to ano, ale to se snad ani nikde neděje. Myslím si, že jinak je to ale vlastně jedno. Stejně je fakt, že co neudělají rok nebo dva po volbách, tak už asi nebude, pak začnou mít strach a budou už dělat spíš na sebe.
Hana Doležalová, 26 let, prodavačka, Třebíč:
To nevím, já se o politiku moc nezajímám. Neměli by myslet jen na supermarkety a fasádu radnice, ale taky na malé děti. Aby dělali i věci, ze kterých sice nekoukají peníze, ani jim to třeba u voleb nepomůže, ale malým tím udělají radost.
Sobotková Jana, 32 let, učitelka, Jihlava:
Vadí mi to. Nevím, proč bych měla chodit k volbám, když se nakonec spojí ti, které bych rozhodně nevolila s těmi, kterým jsem dala svůj hlas. Ale jinak to asi zatím v naší politice nebude, co s tím já nadělám? Přemýšlím o tom, že letos ani k volbám nepůjdu.
Josef Wildmann, 56 let, strojní zámečník, Přibyslav:
Snad už ani nepůjdu volit, už je to šumafuk. Už ani nemá cenu, koho zvolím, protože ten se tam stejně nedostane. A když se tam dostane, tak mu stejně ostatní podráží nohy.
