Povodně by mohly poučit i rodinné soudy

Přírodní pohroma, která nás nedávno postihla, si kromě jiného vynutila i přirozenou děl-bu práce. Záchranáři, hasiči, či policisté a vojáci museli ve střetu se záplavami osvědčovat typicky mužské vlastnosti: odvahu, rozhodnost i sílu. Ženy zas zcela samozřejmě obětem po-vodní i zachráncům spíše vytvářely potřebné zázemí. Někteří ze statečných mužů budou a nebo jsou již oceňováni, pro všechny pak jistě bylo vzpruhou i jen prosté poděkování zachrá-něných. Otázka však zní, zda všichni tito známí i neznámí hrdinové obstáli, respektive mohli vůbec obstát také v očích svých dětí, zda mají příležitost být také jim pozitivním vzorem.

Statistiky jsou neúprostné. Lze proto předpokládat, že přibližně třetina mužských bojov-níků s vodním živlem je rozvedených. To sice není nic výjimečného, avšak znamená to, že pokud mají děti, nebyly jim svěřeny do výchovy (jen symbolických přibližně 6 procent dětí je po rozvodu svěřováno otcům). Ani to by nemusela být taková tragédie, pokud by výrazná část dětí z rozvedených manželství nebyla proti svým tátům negativně ovlivňována a popuzována. Systematicky, dlouhodobě a beztrestně - takto jednající nezodpovědné matky jsou až na vý-jimky rozvodovým systémem chráněny, ba přímo podporovány. Ke škodě dětí, jejich tátů i prarodičů, ke škodě celé společnosti.
Vytěsňování otcovského vlivu z výchovy dětí se odráží v různých oblastech: počínaje relativně "neškodným" vandalismem dětí a jejich vzdorem vůči pravidlům, normám a záko-nům, až po závislost na alkoholu a drogách, včetně hrubého násilí stoupající dětské krimina-lity. Statistické údaje a relevantní výzkumy ze zahraničí (v českých zemích se neprovádějí, jde o téma tabuizované) dokládají, že většina dětských delikventů a pozdějších dospělých násilníků vyrůstala v rodinách bez otce. Také u dívek z "neúplných rodin", tedy vychováva-ných pouze matkou, je výrazně vyšší pravděpodobnost otěhotnění před sňatkem, sňatku před dosažením zletilosti i rozvodu vlastního manželství; kruh se pak "úspěšně" uzavře.
Pokud přílišnou feminizaci školství se scházejícími mužskými vzory (i tak jsou v nejlep-ším případě jen náhražkou za skutečné a kvalitní vzory otcovské) nepovažuje společnost za nic dobrého, neměli bychom rozhodně zavírat oči nad téměř absolutní feminizací porozvodo-vé výchovy, týká-li se řádově 30 tisíc českých dětí ročně a je-li navíc umělým produktem čin-nosti konkrétních státních struktur, často odtržených od lidské přirozenosti. Pro české soudy je rozvádějící se muž (spíše však rozváděný - většinu návrhů na rozvod podávají ženy), který  se chce i nadále svým dětem plně věnovat, "problémovou osobností" či otravným kverulan-tem a podle toho je s ním zacházeno: Čím lepší táta, tím větší překážky jsou mu kladeny. Ne-dávné ostudné vyměření jedné, resp. dvou hodin za měsíc ke styku bezúhonného Ing. R. H. s dcerou, soudy  v Trutnově a Hradci Králové, si leckdo ještě vybaví.
Nevím, kolik soudkyň rozvodových a opatrovnických soudů (i zde je přefeminizováno) vytahovala z vody podaná ruka záchranáře nebo hasiče, ale s trochou jistě omluvitelné nad-sázky je na místě si přát, aby jich bylo co nejvíce. Snad právě taková chvíle by je totiž mohla vést k zamyšlení, zda "ti hrozní chlapi" nejsou potřební i jinak, než jen k placení výživného na své děti, které z vůle soudkyň a soudců nemohou vychovávat, často dlouhé roky ani vidět. Příroda tak prostředky sobě vlastními dává poučení i českým soudům: Pokud budou dále vy-tvářet a podporovat společenskou patologii (nespokojeným a nešťastným tátům alibisticky podsouvaný "špatný výběr partnerky s kterým soudy nemohou nic dělat", je stejným nesmys-lem, jako poukaz na špatný výběr parkoviště u ukradeného auta), pokud budou programově zbavovat kvalitní otce příležitosti  být vzorem svým synům a dcerám (tak vypadá diskrimina-ce mužů v praxi), snadno se stane, že při příštích povodních se nesetkáme s mužnými za-chránci, ale s roztřesenými "babami", byť v kalhotách.