Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poučený pouliční fotograf Birgus se ne vždy trefí do černého

  12:46aktualizováno  12:46
Jméno fotografického historika, kurátora a pedagoga Vladimíra Birguse padlo v posledních dnech v Kavárně on-line několikrát. A to v souvislosti s diskusí o současné přehlídce české fotografie v Bonnu, kterou Birgus spolupřipravil. Ale jubilant Birgus má v těchto dnech i svoji vlastní výstavu, v Leica Gallery Prague.

Vladimír Birgus: Telde, vyfotografováno v roce 2006. | foto: Vladimír Birgus

Vladimír Birgus oslavil 5. května pětapadesátiny. Vzhledem k tomu, že se na české fotografické scéně pohybuje od svých osmnácti let a že jeho aktivity jsou mnohočetné, hraničící s workoholismem, je jeho stopa opravdu nepřehlédnutelná. Působí coby fotografický pedagog, historik, kurátor i kritik - a nikdy vedle toho nepřestal být aktivním fotografem!

Životní jubileum Birgus pracovně oslavuje především stávající autorskou výstavou v Leica Gallery Prague (LGP). Představuje zde sedm černobílých a osmnáct barevných fotografií ze svého "nekonečného“ cyklu Cosi nevyslovitelného, s nímž započal, praví anály, v roce 1973. Časový rozptyl vystavených snímků je značný - od roku 1975 do loňska, ale těžiště jednoznačně leží v nových exponátech, vzniklých v posledních čtyřech letech.

Sympatické je, že Birgus zariskoval - do Leica Gallery Prague vybral převážně neověřené snímky, nepublikované kupříkladu v monografii, kterou mu roku 2004 vydalo nakladatelství Kant. Ten risk se však v LGP neukazuje jako zisk, neboť kvalita nových děl značně kolísá.

Vladimír Birgus: Istanbul

Muž, který se brzy našel

V černobílých fotografiích ze sedmdesátých a osmdesátých už lze najít najít stopy dnešního Birguse, zejména pak v záběrech Istanbul (1977) a Údolí smrti (1985). Tady se již silně projevují atributy typické pro autorovu pozdější tvorbu: asymetrická, "svévolná“ kompozice, vysoký horizont, neurčité děje, nemotivovaná gesta. Sociální aspekt, jinak neoddělitelný od celku Birgusovy rané tvorby, tyto snímky postrádají. A výhradně tudy se začne ubírat Birgusova tvorba poté, co autor přestoupí věk Kristových let; nadto černobílou škálu nahradí škála barevná a skladba barev se stane důležitou složkou jeho děl.

Ačkoliv Birgus nikdy nebyl tradičním humanistickým dokumentaristou, od počátku devadesátých let se jeho dílo, jistě ne bez vlivu aktuálních vizuálních trendů, s nimiž je prvotřídně obeznámen, již zcela emancipuje od společenské angažovanosti a kritičnosti, kterou lze najít jak v jeho domácích snímcích z časů normalizace (tři takové obsahuje černobílá část nynější výstavy), tak kupříkladu v londýnském souboru East End (ten zastoupen v LGP není). Fotografická teorie a kritika hovoří o tomto "posthumanistickém“ dokumentu jako o  dokumentu subjektivním a Birgus je považován za jejího čelného tuzemského představitele.¨

O výstavě

Vladimír Birgus: Okraje reality

Leica Gallery Prague, o.p.s., Školská 28, Praha 1, výstava trvá do 17. května, otevřena je denně od 11.00 do 21.00 hodin.

Další informace - včetně v recenzi vzpomenutého textu Ireneusze Zjeżdżałky - lze nalézt na: www.lgp.cz.

Ve světle toho je tím spíš nepochopitelné zařazení loňského černobílého snímku z Budapešti, kdy na zemi leží jakýsi bezdomovec či jiný nebožák; tato doslovnost nyní naprosto nefunguje, a to ani v kontextu šesti zbylých dávných černobílých fotografií instalovaných v LGP - nelze se prostě vrátit ve výrazu proti proudu času a vřazovat "dodatečně“ určité motivy do linie, která je u Vladimíra Birguse dle všeho vnitřně nadobro uzavřená.

Nevyslovitelnost neznamená bezbřehost

Za doprovodné slovo si pořadatelé vybrali text předčasně zesnulého polského fotografa, kurátora a šéfredaktora magazínu Kwartalnik Fotografie Ireneusze Zjeżdżałky (1972-2008). Háček tkví v tom, že velmi vstřícný a vehementně interpretující text se nevztahuje k té sestavě, která v LGP nyní visí.

Zřejmě je to organizátory zamýšleno tak, že Zjeżdżałkův text charakterizuje obecné, základní rysy Birgusovy tvorby a ty platí i pro stávající kolekci. To však není úplně pravda. Jednak se Polákova slova zjevně vztahují výhradně k Birgusově barevné tvorbě, jednak k tomu nejlepšímu z ní. A stručně řečeno, z té barevné osmnáctky, která je v LPG ke spatření, lze nanejvýš pět snímků pro jejich vizuální kvality přiřadit k autorově "best of“.

Birgus u zastoupených prací ne vždy dbá na to, aby fotografie měly tu barevnou skladbu, kterou výstižně pojmenoval Zjeżdżałka a která je pro Birguse skutečně nosná: "Uměřený projev čistými, ale velmi sytými odstíny barev, které zásadně dominují v estetice obrazů, zavádí jistý pořádek, ale především vytváří dosti nereálné pozadí pro rozehrávající se scény – 'sytost‘ těchto odstínů (připomínající nám paletu základních barev) a jejich dominantnost jakoby posouvala tyto fotografie až někam na hranici reálného vidění.“

Vladimír Birgus: Barcelona

Stejně tak výsledný dojem notně slábne, vytrácí-li se ze záběru paralelní svět stínů, vrhaných sluncem na chodníky a stěny domů. Birgus je totiž bytostně pouliční fotograf, chodec, který nevstupuje v dialog, nýbrž distancovaně pozoruje shluky postav v městských či přímořských scenériích. Postav, které ve většině rovněž s nikým nekomunikují, nacházejí se samy za sebe a pobývají samy v sobě. Pod širé nebe a do cizích krajin je rozevřen prostor, jenž Birgusovi zřetelně nejvíc vyhovuje (snímky z interiérů u něho stojí v menšině a kvalitativně v pozadí a nejslabšími exponáty nynější výstavy jsou dva záběry z liberecké ZOO). A v tomto otevřeném, prostupném světě fotograf nalézá obdobné sestavy lidí, obdobné nálady, obdobná míjení, obdobné konstelace figur s paralelními mikroději.

Jenže teprve souběžnou přítomností vyhmátnutého figurálního rozestavění (jež je vždy do určité míry otázkou náhody a štěstí), a inspirovaně zaznamenané světelné i barevné skladby scenérie vznikají fotografie, v nichž se nachází "cosi nevyslovitelného“ a nikoliv jen cosi nedosloveného, jak je tomu u velmi přibližných momentek z New Yorku, Brisbane, Šanghaje, z Nice nebo z Vídně – vyzvětšování na efektní galerijní formát nezastře pouhé autorské doufání ve význam.

"Je to jeho typická tvorba, ale netypická výběrem fotografií - výstava je příjemným osvěžením i pro znalce,“ pravil při zahájení fotograf, teoretik a Birgusův žák Tomáš Pospěch. Nemohu si pomoci, pro mě je v těchto slovech přání otcem myšlenky. Okraje reality, jak se výstava jmenuje, však nejsou v rámci Birgusova díla expozicí okrajovou; naopak: svým nedotaženým, nekoncentrovaným výběrem důležitě poukazují na záludnost autorovy mnohokolejné aktivity, k jejímuž bezchybnému osedlání nemá, nemůže mít energii a soustředění ani tak vitální člověk jako Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus: New York, 2007

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.