Je to zvláštní. Celý spor je takový. Úřad rozhodl, operátoři se odvolali k soudu.
Kdo má pravdu? Skutečně se velké zavedené firmy pokusily vyšachovat novou štiku v rybníce? Nebo jen využily své svobody a stanovily ceny podle své úvahy? Obojí může být pravda. Důkazy však nečekejme.
Pro horší možnost mluví špatná zkušenost. Když Paegas narušil monopol, spadly ceny Eurotelu, který je do té doby držel příliš vysoko. Ale jsou dnes opravdu tržní? Dva kohouti v mobilní komunikaci se mohou snadno dohodnout, aby náhodou nezlevnili příliš.
Co udělají, když do jejich klubu dorazí přivandrovalec, který nabídne ještě míň? Buď také neradi zlevní, nebo jej zkusí vytrestat. Třeba tím, že volání do jeho sítě zdraží. Schválně, jak dlouho vydrží, když se volání na jeho mobily nevyplatí?
Druhý pohled říká, že mobilní operátoři jsou svobodní podnikatelé a mohou si určovat ceny. Je věcí zákazníka, jestli na ně řekne ano, nebo odtáhne jinam. Může si vybrat, máme konkurenci.
Ano, ale omezenou. Je to vůbec soutěž? Dohoda dvou, že se pokusí potrápit třetího, je přece tak snadná. A když oba spáchali stejné provinění, je těžké uniknout podezření, že za vším tím opravdu vězí cosi nekalého. Už proto by měli mít všichni mobilní operátoři stejné podmínky.
Ještě horší bylo, že si dva z nich chtěli přivlastnit rozhodování, kdo uspěje, a kdo ne. Může být jen věcí zákazníků, ke komu se přidají. Oni však chtěli jejich svobodné rozhodování "usměrňovat".
Dnes je problém až na detaily vyřešen. Oba operátoři už Oskara téměř neutlačují. Ale to neznamená, že je čas zapomenout a trest odpustit. Co když nabídli rovné podmínky právě proto, že se báli pokuty?
Jestli ji nakonec dostanou nebo ne, není tak důležité. Přínosnější je poučení, že pokusy deptat slabší konkurenty se nemusí vyplatit.
