Kallik pracuje ve firmě zaměřené na investiční poradenství. "Každé z mých dětí dostane jednu dvousetkorunu. Všichni jsme na našeho předka velmi hrdí," říká manažer.
On sám je devátou generací rodu, na jehož počátku stojí Komenského druhá dcera Alžběta, narozená roku 1629. Do Prahy Jan Kallik přiletěl na konferenci o Komenském, kterou pořádá ministerstvo školství a Komenského muzeum.
Jako ekonom lituje, že Češi nedokážou význam jeho předka lépe prodat. "Na Západě znají Komenského jen odborníci. Všechno záleží na reklamě, reklamě a zase reklamě. Měli byste se tomu více věnovat, vždyť z jeho převratných myšlenek vychází dodnes učitelství po celém světě," říká.
Komunisti jsou stejní parchanti jako nacisti, řekl otec
Potomci Komenského dcery Anny žili po generace v Německu. Odtud odešli do Jižní Afriky. Kallikův otec se pak na čas vrátil do Československa.
Životní příběh Jana Kallika, který se narodil v Praze, ukazuje, že se historie někdy neuvěřitelně opakuje – stejně jako Jan Amos Komenský, i on strávil většinu života v emigraci.
Komenského v 17. století vyhnala z Čech náboženská netolerance, Kallika zase komunistický režim. "V roce 1947 tatínek řekl, že komunisti jsou stejní parchanti jako nacisti, a tak jsme sbalili kufry a odjeli do Jižní Afriky," vzpomíná.
Tam vystudoval ekonomii, založil rodinu a v šedesátých letech se odstěhoval do kalifornského Los Angeles. Tři z Kallikových dětí jdou ve stopách Komenského a učí. Dcera Alison byla dokonce vyhlášena jako jedna z deseti nejlepších učitelů v Kalifornii.
Jan Ferdinand Kallik opustil zemi kvůli komunistům. Teď se na čas vrátil.
Po jeho slavném předkovi, českém vzdělanci Janu Amosu Komenském, mu zůstalo křestní jméno. Americký ekonom Jan Ferdinand Kallik se snaží rodinnou tradici udržet i jinak.
"Dětem říkám, že se musí chovat slušně, nemůžeme dělat našemu velkému předkovi ostudu," říká Kallik, který minulý týden přiletěl na konferenci do Prahy.
Jak člověku ovlivní život takhle slavný příbuzný?
To příbuzenství se v naší rodině dědí jako závazek. Odmalička jsem od rodičů slyšel: Jsi Komenského potomek, tak se podle toho chovej. Jako malý jsem to nerad poslouchal, ale to samé teď říkám svým potomkům.
Jak je učitel národů Komenský známý v Americe?
Je paradoxní, že zatímco z jeho převratných myšlenek vychází dodnes učitelství na celém světě, jméno Komenský všeobecně známé není. Asi za to může historie. Katolíci neradi zdůrazňovali zásluhy protestanta Komenského a jeho slávě na Západě nepomohla ani komunistická totalita. Až v poslední době se o jeho díle v Americe mluví častěji.
Snaží se vaše rodina Komenského slávu šířit?
Já jsem investiční poradce, s Komenským mám společný jen rodokmen. Nejsem ani žádný odborník přes jeho dílo. Myslím, že by se o to měli snažit sami Češi. Všichni znají Dvořáka, Muchu a Havla, tak proč ne Komenského?
Vaše děti však v odkazu pokračují – tři z nich jsou učitelé.
Ano, ale práci si vybrali sami, k ničemu jsem je nenutil. Mám z nich velkou radost. Dceru Alison vyhlásili jako jednoho z deseti nejlepších učitelů v celé Kalifornii.
Jsou platy amerických učitelů stejně mizerné jako českých?
Nedokážu to srovnat, ale v Americe to žádná sláva není, platy jsou lehce nadprůměrné.
Komenský nebyl jen pedagog, ale i náboženský vůdce. Jakou roli hraje víra ve vaší rodině?
Můj rod je tradičně protestantský. Dříve byl problém, když si někdo z nás chtěl vzít katolíka, ale já už nejsem tak přísný. Když si ho moje dítě bude chtít vzít, ať... Jinak myslím, že úloha Komenského jako náboženského vůdce se podceňuje. I když je známý hlavně pro své pedagogické dílo, jsem přesvědčený, že bez víry by ho nikdy nenapsal.
Jaká je vlastně historie vaší rodiny?
Maminka měla příjmení Figulus, které nosila už Komenského dcera Alžběta. Byl to německý rod. Můj dědeček, vysoký vojenský důstojník, přesídlil do Jižní Afriky. V první světové válce bojoval s Angličany proti Němcům a po válce se jako diplomat dostal do Československa. Jeho dcera Gerta (moje maminka) v Praze potkala mého českého otce a v roce 1939 jsem se jim narodil já.
Moc dlouho jste tu nepobyl...
Když mi bylo sedm, odešli jsme do Jižní Afriky, odkud pocházela moje matka. Otec říkal, že v Československu nezůstaneme, protože komunisti jsou stejní parchanti jako nacisti. V roce 1947 už byl velký problém dostat víza, ale nakonec se nám to podařilo. To bylo naposledy, co jsem viděl Československo. Vystudoval jsem britské školy v Jižní Africe a stal se ekonomem. A dnes žiji v Los Angeles.
Jak se vám teď líbí v Praze, kde jste se narodil?
Poprvé jsem přiletěl brzy po revoluci. Tehdy byla Praha ještě černá a šedivá. Dnes s manželkou nestačíme zírat, kolik toho Češi dokázali udělat a zlepšit. Myslím, že jste velmi šikovní – a na vaší zemi je to vidět. Je to tu jako v pohádce. I když jsem tu žil jen několik let, pořád se cítím jako doma.
Váš životní příběh je podobný vašemu slavnému předkovi. Oba jste kvůli nesvobodě uprchli z Čech a už jste se domů nikdy nevrátili…
To je velice dobrý postřeh. Mému otci se po Praze velmi stýskalo, pořád se chystal na návrat. Ale když komunismus konečně padl, byl tatínek už po smrti. Vidíte, že boj svobody s útlakem a netolerancí je nezávislý na stoletích.
