Potměšilost kamenných mouřenínů přežila dodnes

Praha - Při vycházkách za tajemstvím a krásou pražských domovních znaků se často přenášíme hluboko do středověku. Ale takzvané merky mají ve světě ještě mnohem starší předchůdce. Bezesporu jimi byly orientační vývěsní štíty, které vznikaly už před dvěma tisíci lety. S trochou nadsázky bychom však mohli jít ještě mnohem dále, až do prehistorie. Vždyť už pravěký lovec si podle dochovaných nálezů před vchodem do svého jeskynního příbytku mnohdy kreslil nebo ryl obrazce, které zřejmě měly magický smysl - ochraňovaly tlupu před zlými mocnostmi nebo aspoň varovaly cizí lidské vetřelce, že místo je obsazeno. Označení vlastního obydlí bylo tedy zvykem člověka už od nepaměti.

Zůstaňme však v historických pražských ulicích. Na domovních štítech najdeme zobrazeno, vyryto nebo vytesáno leccos - zvířecí a ptačí těla, nejrůznější osoby, nadpřirozené bytosti, atributy světců, nebeská tělesa, lidské výrobky, a dokonce i ovoce nebo zeleninu, jako v případě domu U melounu na Starém Městě.

Dnešní toulka však bude směřovat do "zasněného města", neboli na Malou Stranu, v minulosti nazývanou jako Menší Město. Osoby byly zobrazovány na znameních velice často.

Na domech také obvykle vytrvaly značně dlouho. Patří sem postavy bratrů, panen, sedláků, myslivců, zedníků, ale i dětí. Z ozbrojenců byli oblíbeni mušketýři, myslivci, husaři, dokonce i divý muž. Exotické figury se na domovních znameních patricijských domů, ale i v rodových znacích šlechticů pěkně vyjímaly.

Jakousi expozicí domovních znaků je bezesporu Nerudova ulice, původně Ostruhová. Pěkných, hodnotných merků je v ní tolik, že se tam v některé z dalších vycházek určitě ještě vrátíme. Můžeme zvolit vycházku přes Karlův most a Mosteckou ulicí na Malostranské náměstí, nebo tamtéž dojedeme tramvají 12 či 22.

Obejdeme chrám svatého Mikuláše a vydáme se do mírného svahu. V Nerudově ulici číslo 5 nelze přehlédnout dva zdatné Maury podpírající balustrádu domovního balkonu.

Jako domovní znamení jsou netypičtí, ale pro Morzinský palác jsou významní, neboť mu dávají jméno - dům U mouřenínů. Označení mouřenín původně znamenalo Maura, ale postupem času se obecně přeneslo i na černochy.

Úctu vzbuzují jména tvůrců - motiv převzal slavný sochař Ferdinand Maxmilián Brokof z rodového znaku stavitele domu. Hrabě Morzin totiž používal znak s korunovaným mouřenínem, který měl zlatý náhrdelník.

Brokof tak zajímavým způsobem dotvořil původní dílo neméně významného architekta Jana Santiniho Aichla. Mouřeníni jsou však poněkud potměšilí. Kdo se trochu podroušen vrací po půlnoci z některé malostranské hospůdky a vyjádří se zlomyslně o jejich údělu nebo barvě pleti, musí podle pověsti na svých ramenech nést část balustrády až do ranního kuropění. Že je to úkol těžko splnitelný i pro trénovaného kulturistu nebo vzpěrače, je nasnadě. Dnes je v domě sídlo rumunského velvyslanectví.

Domovní znaky v ulicích si můžeme prohlédnout nad vchody nebo na fasádách například těchto domů: U dvou slunců, U bílé labutě, U červeného lva, U bílé řepy, U zeleného krále, U černé branky. Ve zmíněném domě U dvou slunců - číslo 47- žil v letech 1845 až 1857 proslulý básník a spisovatel Jan Neruda.

V letech 1857 až 1869 pak bydlel v protějším domě číslo 44 - U tří černých orlů. K budově se vztahuje poněkud ponurá pověst. Podivínská stařena si nepřála, aby kdokoli z příbuzných získal část jejího majetku, a chtěla dům podpálit. Záchvat mozkové mrtvice jí v tom však zabránil. Oheň z louče však zohavil její tvář přinedokončeném díle natolik, že ji sousedé, když ji našli na zemi, zprvu nemohli ani poznat. Nešťastnice straší v ulici jednou týdně, o půlnoci z pátku na sobotu. Chrastí velkým svazkem klíčů a marně se snaží dostat se do domu.

Pověsti a legendy, které se vztahují k Nerudově ulici, by vydaly na celou knihu. Mnohdy však nejde jen o pouhé výplody lidské fantazie. Proslulý malíř českého baroka Petr Brandl bydlel v domě číslo 43 - U zeleného raka. Z některých pramenů vyplývá, že za své nesporné umění snad vděčil smlouvě s ďáblem.

Téměř faustovský mýtus ovšem nic neubírá na jeho geniálních obrazech, jimž se obdivujeme dodnes. Tajná modlitebna bývala ve sklepě domu číslo 36 - U černé Matky Boží. Známý český cestovatel Emil Holub bydlel v domě U bílého anděla číslo 35. Také tam údajně rejdila strašidla a noční můry.

Vycházku do Nerudovy ulice spojenou s prohlídkou několika průchodů a tajemných schodišť je lépe načasovat na podvečer, kdy se začínají rozsvěcovat pouliční lampy. "Zasněné město" je v tu dobu ještě půvabnější a přitažlivější než za bílého dne. Průzkum domovních znaků i dalších pozoruhodností jistě nebude ztraceným časem.

Dům U černého orla na začátku Nerudovy ulice na Malé Straně. (2. listopadu 2000)

Jakousi expozicí domovních znaků je bezesporu Nerudova ulice, původně Ostruhová. (2. listopadu 2000)

V domě U dvou slunců v Nerudově ulici číslo 47 na Malé Straně žil v letech 1845 až 1857 proslulý básník a spisovatel Jan Neruda. (2. listopadu 2000)

Dům U bílého anděla najdete v Nerudově ulici číslo 35. (2. listopadu 2000)

Dům U červeného lva je na Malé Straně také v Nerudově ulici. (2. listopadu 2000)


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video