Potápění může zpestřit i všední dny

P r a h a - V posledních letech se stále vyhledávanějšími stávají sporty, které s sebou kromě relaxace nesou určitou míru rizika. Za jeden z nich lidé pokládají i potápění, které láká zejména mladší generaci. Hlavním důvodem, proč se lidé hlásí do potápěčských kursů, je většinou touha po oživení letní dovolené u moře, pro některé se však pobyt pod vodou může stát koníčkem, kterému se věnují celý rok. V Praze existuje několik desítek potápěčských klubů, které organizují výcvikové kursy. Jejich absolvent získá průkaz potápěče s vyznačením kvalifikace.

Pod vodou objevila nový svět

Potápění není jen doménou mužů, na mořských a tuzemských březích je stále častěji vidět, jak se do přiléhavých neoprénů oblékají i ženy.
Olga Kalčíková, která se aktivnímu potápění věnuje již čtyři roky, tvrdí, že pod vodou se rozdíly mezi muži a ženami v podstatě smažou. „Rozhodují hlavně zkušenosti. Ale na břehu, když musíte přenášet třicetikilovou výstroj, se mužská ruka někdy opravdu hodí," říká.
Proč jste začala s potápěním, co vás na něm láká?
Před několika lety jsem byla s přítelem na naší první společné dovolené u moře. Zatímco já pořád seděla na břehu a mohla jsem se jen koupat a opalovat, on se chodil na můj vkus až příliš často potápět. Přesvědčil mě, abych si s instruktorem vyzkoušela jeden zkušební ponor a že uvidím, jestli se mi pod vodou bude líbit. A mě se tam líbilo. Proto jsem si pak udělala kurz a od té doby se můžeme potápět společně.
Je lepší potápění ve slané nebo ve sladké vodě?
Potápění ve sladké vodě je obecně asi náročnější než potápění v moři. Ve sladkých vodách bývá nízká viditelnost a i voda je samozřejmě studenější. A  potápění v moři je u většiny potápěčů oblíbenější i proto, že život v něm je podstatně rozmanitější než ve sladké vodě. Tropické moře bych dokonce přirovnala k obřímu akváriu. Hodně potápěčů se ale potápí proto, že mají rádi potápění jako takové, zkrátka milují už jen tu vlastní činnost. Ty je potom možné potkat v podstatě kdekoliv a kdykoliv.
Vy se potápíte i o víkendech. Kde se dá v Čechách potápět?
V Čechách se potápí především na velkých přehradách jako jsou třeba Slapy nebo Orlík. Hodně často se jezdí do různých zatopených lomů, velmi oblíbený je zatopený povrchový důl Barbora u Teplic. A řada potápěčů se nevyhýbá ani řekám. Specifickou oblastí pro potápění jsou jeskyně a jiné zaplavené prostory, například studně. Tam se ale smějí potápět jen ti, kdo mají speciální výcvik.
Je potápění nebezpečné, nebojíte se někdy?
Hrozně důležité je potápět se vždycky s někým, koho znáte a komu věříte. A za všech okolností si zachovat chladnou hlavu. Pak se samozřejmě i různé rizikové situace dají překonat. Potápění je pro člověka poměrně náročné už jen tím, že je v prostředí, na které není zvyklý a kde se stává zcela závislým na technice, která mu umožňuje pod vodou dýchat. Myslím, že nejdůležitější vlastností je nepřeceňovat své zkušenosti a schopnosti. Nedodržení této zásady bývá příčinou většiny potápěčských nehod.

V České republice působí zejména celosvětové organizace CMAS, PADI a IANTD, jejichž průkazy jsou uznávány i všude v zahraničí.

"Při výběru kursu je dobré seznámit se i s tím, jak náročné zkoušky musel instruktor splnit pro získání oprávnění učit. Některé systémy příliš náročné podmínky nemají a výcvik je pak nekvalitní," upozorňuje na možná rizika Pavel Přech, instruktor pražského K-klubu.

Kurs, který vede k získání základního potápěčského kvalifikačního stupně, má tři části.

V teoretické se zájemce o potápění dozví zejména o tom, co k pobytu pod vodou potřebuje a jaké účinky má na potápěče pobyt ve vodním prostředí. V bazénu se naučí správně používat výstroj a při ponorech na volné vodě zjistí, jak se správně pohybovat pod hladinou.
Ceny základních kursů se příliš neliší, většina pražských klubů je nabízí zhruba za šest až sedm tisíc korun. Rozdíly jsou však v délkách trvání výuky - některé kluby nabízejí získání potápěčského průkazu již za týden, jinde kurs trvá několik měsíců.

"Není problém celou výuku shrnout do čtyř dnů intenzivního výcviku. Myslím ale, že je bezpečnější některé věci si vžít během delší doby," tvrdí Přech. Důkladnou přípravou je podle něho možné předejít rizikovým situacím, které mohou pod vodou nastat.

"S potápěním jsem se poprvé setkala v Chorvatsku, kde s námi byli na dovolené potápěči," říká čerstvá absolventka Jana Červenková. "Líbily se mi jejich zážitky a téměř všechno, co vyprávěli. Rozhodla jsem se, že to také zkusím. Ze začátku jsem sice měla strach, teď se už ale hrozně těším k moři, abych si znalosti z bazénu ověřila v praxi," dodává.
Jen absolvování kursu však z člověka potápěče neudělá. Aby se novopečený majitel průkazu mohl bezpečně pohybovat pod vodou, musí nejprve získat zkušenosti. Minimálně na několik prvních desítek ponorů by proto měl každý čerstvý potápěč chodit se zkušeným, potřebně kvalifikovaným doprovodem a nepotápět se do velkých hloubek.

"Na ponor je vždy lepší chodit ve dvojici, v potápěčské terminologii se tomu říká mít buddyho. Když se jednomu ze dvojice něco přihodí, například když mu selže automatika nebo cokoliv jiného, druhý mu vždy může poskytnout pomoc," říká Přech a dodává, že pod vodou je vždy nejdůležitější si v každé situaci zachovat chladnou hlavu a nezpanikařit.

K základním zásadám by také vždy mělo patřit, že potápěč se nezanoří do větší než čtyřicetimetrové hloubky (do větších hloubek je například zapotřebí naplnit lahve speciální dýchací směsí), a dodržovat pod vodou tabulkami stanovené časy. Většina potápěčských sdružení organizuje i během roku víkendová potápění ve sladké vodě a výjezdy za ponory do zajímavých českých lokalit. Mají také na několik hodin v týdnu pronajatý bazén, kde trénují, případně hrají vodní ragby.