Pod vodou objevila nový svět |
Potápění není jen doménou mužů, na mořských a tuzemských březích je stále častěji vidět, jak se do přiléhavých neoprénů oblékají i ženy. |
V České republice působí zejména celosvětové organizace CMAS, PADI a IANTD, jejichž průkazy jsou uznávány i všude v zahraničí.
"Při výběru kursu je dobré seznámit se i s tím, jak náročné zkoušky musel instruktor splnit pro získání oprávnění učit. Některé systémy příliš náročné podmínky nemají a výcvik je pak nekvalitní," upozorňuje na možná rizika Pavel Přech, instruktor pražského K-klubu.
Kurs, který vede k získání základního potápěčského kvalifikačního stupně, má tři části.
V teoretické se zájemce o potápění dozví zejména o tom, co k pobytu pod vodou potřebuje a jaké účinky má na potápěče pobyt ve vodním prostředí. V bazénu se naučí správně používat výstroj a při ponorech na volné vodě zjistí, jak se správně pohybovat pod hladinou.
Ceny základních kursů se příliš neliší, většina pražských klubů je nabízí zhruba za šest až sedm tisíc korun. Rozdíly jsou však v délkách trvání výuky - některé kluby nabízejí získání potápěčského průkazu již za týden, jinde kurs trvá několik měsíců.
"Není problém celou výuku shrnout do čtyř dnů intenzivního výcviku. Myslím ale, že je bezpečnější některé věci si vžít během delší doby," tvrdí Přech. Důkladnou přípravou je podle něho možné předejít rizikovým situacím, které mohou pod vodou nastat.
"S potápěním jsem se poprvé setkala v Chorvatsku, kde s námi byli na dovolené potápěči," říká čerstvá absolventka Jana Červenková. "Líbily se mi jejich zážitky a téměř všechno, co vyprávěli. Rozhodla jsem se, že to také zkusím. Ze začátku jsem sice měla strach, teď se už ale hrozně těším k moři, abych si znalosti z bazénu ověřila v praxi," dodává.
Jen absolvování kursu však z člověka potápěče neudělá. Aby se novopečený majitel průkazu mohl bezpečně pohybovat pod vodou, musí nejprve získat zkušenosti. Minimálně na několik prvních desítek ponorů by proto měl každý čerstvý potápěč chodit se zkušeným, potřebně kvalifikovaným doprovodem a nepotápět se do velkých hloubek.
"Na ponor je vždy lepší chodit ve dvojici, v potápěčské terminologii se tomu říká mít buddyho. Když se jednomu ze dvojice něco přihodí, například když mu selže automatika nebo cokoliv jiného, druhý mu vždy může poskytnout pomoc," říká Přech a dodává, že pod vodou je vždy nejdůležitější si v každé situaci zachovat chladnou hlavu a nezpanikařit.
K základním zásadám by také vždy mělo patřit, že potápěč se nezanoří do větší než čtyřicetimetrové hloubky (do větších hloubek je například zapotřebí naplnit lahve speciální dýchací směsí), a dodržovat pod vodou tabulkami stanovené časy. Většina potápěčských sdružení organizuje i během roku víkendová potápění ve sladké vodě a výjezdy za ponory do zajímavých českých lokalit. Mají také na několik hodin v týdnu pronajatý bazén, kde trénují, případně hrají vodní ragby.