"Když se Ondra v roce 1991 předčasně narodil, doktoři zjistili, že má dětskou mozkovou obrnu. Tehdy nám říkali, ať zvážíme, jestli ho nemáme dát do ústavu. To jsme ale rozhodně nechtěli udělat," vypráví Ondřejův otec Stanislav Fandel.
O šest let později měl jít jeho syn do první třídy. Aby Ondřej mohl chodit na běžnou základní školu, potřeboval souhlas odborníků. "Ti nám ale řekli, ať dáme Ondru do speciální školy pro postižené," vzpomíná Fandel.
Rodiče se ale s verdiktem nechtěli smířit. V té době bydleli v Pardubicích a za rohem měli školu, která handicapované přijímala. Chtěli, aby Ondřej chodil tam.
"Zavolali jsme do pořadu televize Nova Občanské judo. Po odvysílání reportáže se Ondra na pardubickou základní školu dostal a tři roky tam bez problémů chodil," vypráví Ondřejův otec.
Po třech letech se rodina přestěhovala do Prahy. "Tady jsme o školách, které integrují postižené děti, neměli takový přehled. Proto jsme se rozhodli dát Ondru na základní školu do Jedličkova ústavu," vysvětluje Fandel.
Kam Ondřej půjde dál?
Když se měl Ondřej v devítce rozhodnout, na jakou střední školu by měl jít studovat, v Jedličkově ústavu mu doporučili dvouletou rodinnou školu. "Řekli nám, že na víc Ondra nemá," pokračuje jeho otec.
I proti tomuto rozhodnutí se ale rodiče postavili. Loni v září Ondřej nastoupil na česko-anglickou soukromou Obchodní akademii v Praze, která přijímá i handicapované studenty.
"Šli jsme do toho s velkým rizikem, jestli Ondra studium na této škole zvládne. Zatím jsme s ním spokojeni. Myslíme si, že by se mohl dostat i na vysokou školu," dodává Fandel.
Na základce půlka, na střední ještě méně
Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělání bylo na českých základních školách v minulém školním roce celkem 876 513 žáků. Z nich 82 080 handicapovaných. Jen polovina postižených chodila na běžné základní školy.
Mnohem horší bilance byla v roce 2006/2007 na běžných středních školách. "Drtivá většina postižených žáků se vzdělává ve specializovaných středních školách. Běžné střední školy evidují méně než jedno procento žáků se speciálními vzdělávacími potřebami," potvrdil mluvčí České školní inspekce Libor Vacek.
. Integrace v číslechPočty handicapovaných dětí ve školním roce 2006/2007 V tomto školním roce 8 468 dětí chodilo do specializovaných mateřských škol nebo bylo individuálně integrovaných v běžných školkách. Základní školu navštěvovalo 876 513 žáků. Z toho bylo 82 080 handicapovaných a z nich studovalo 39 982 na běžných školách. Na středních školách studovalo 576 585 žáků. Z nich bylo 20 741 postižených studentů a z nich 4 502 individuálně integrovaných. Zdroj: UIV |
Když na to dítě má, do speciální školy nepatří
Postižené děti podporuje ve studiu řada neziskových organizací. Jednou z nich je i Nadace Charty 77 s projektem Konto Bariéry.
"V Bariérách považujeme za nejdůležitější podpořit mladé lidi s handicapem v jejich snaze získat co nejlepší vzdělání. Vše začíná u základní školy, u toho nenechat své dítě, pokud na to má schopnosti, zařadit mezi děti se specifickými potřebami," řekla iDNES.cz ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.
Konto Bariéry není podle ní od toho, aby posuzovalo odborná rozhodnutí lékařů a psychologů. Je tu ale od toho, aby finančně pomohlo rodinám, které se pro cestu integrace rozhodly.
"Sledujeme studijní cestu několika desítek studentů s handicapem v rámci Stipendia Bariéry. Ve školním roce 2007/2008 je v projektu zařazeno 76 studentů, které podporujeme vyplácením pravidelné měsíční částky, a máme radost z pozvánek na promoce, které dostáváme," konstatovala Jirků.
. Integrace: PRO a PROTI"Důležité je, aby integrace přinášela prospěch oběma stranám, tedy jak postiženým, tak i zdravým dětem," zdůrazňuje psycholog Jaroslav Šturma. Můžete vyjmenovat výhody toho, když handicapované děti studují na běžných školách společně se zdravými dětmi? Každé dítě, zdravé i postižené, má sociální i psychické potřeby, potřebuje dostávat rozmanité smyslové podněty, potřebuje uznání, potřebuje navazovat osobní vztahy. Je tedy lepší, pokud se dítě dostane do podnětně bohatšího prostředí, v případě postiženého dítětě tedy například do běžné školy. Výzkumy jednoznačně ukazují, že pro dítě je takové "smíšené" prostředí velmi důležité. Má integrace postižených do běžných škol nějaké výhody i pro zdravé děti? Ano. Zdravé děti získávají kontaktem s postiženými spolužáky cenné zkušenosti, naučí se s nimi žít, porozumí jim. Zjistí, že mohou být sami užiteční a potřební. Jaké nevýhody naopak taková integrace představuje? Každé postižené dítě má určité speciální potřeby. Některé dítě potřebuje speciální pomůcky, jiné třeba bezbariérový přístup. Dříve bylo velkým luxusem, aby byl třeba ve škole výtah, a proto bylo snazší zavřít děti, které výtah potřebují, do jedné školy s výtahem. Dnes se naštěstí zvyšuje počet škol, které jsou stále lépe vybavené, a tedy mohou integrovat postižené. Dalším omezením může být skutečnost, že učitel musí být náležitě připraven na potřeby, které postižené dítě v jeho třídě vyžaduje. |
