Japonky neboli Baletky jsou čelnými představitelkami a možná nejmalebnějšími reprezentantkami, které jsou nejvlastnějším zájmem našeho seriálku. Úplní outsideři brněnských ulic, u kterých nejspíš nikdo nezná ani jejich pravé jméno a všechny informace o nich musíme brát s rezervou. Už i proto, že mýtotvorný způsob existence je jim vlastní, lidově řečeno obvykle kecají. Zeptáte-li se jich na životaběh, dozvíte se pokaždé něco jiného.
Tyhle dvě chodívaly někdy v 60. a 70. letech ulicemi a obchody Brna. Dvě neustále šíleně se hádající postavičky, prý matka s dcerou. Dcera byla obzvlášť neskutečně zmalovaná, s pusou obkrouženou rudou rtěnkou a velice nepřesně načerněnými řasami, vždycky v dlouhé sukni a s obrovskými botami. Matku začala mlátit pokaždé, když ta na ni zakřičela: "Danušo, vytrhnu ti zub!“ Oběma se říkalo Japonky či Baletky a fotografu Bohdanu Holomíčkovi se je kdysi podařilo na Malinovského náměstí vyfotit. Matce prý takzvaně „hráblo“ z psychicky postižené dcery a někteří pamětníci si vzpomínají, jak obě občas po ránu ležely na trávnících brněnských parků. Holky si vzaly z domu peřiny a nocovaly v sadu pod hvězdami.
Tagy brněnských postaviček
Tehdy se také na zdech brněnských domů objevovaly křídou vyvedené nápisy "Jsem Noe, znám podivnou věštbu“ a na nejrůznějších kandelábrech, odpadkových koších či třeba na sedadle v tramvaji vylepené maličké cedulky "Matematice lze se naučit. Pomohu vám“ a telefonní číslo. Uvádím tento druhý nález i proto, že u něj znám náhodou zdroj: psal a vylepoval je soused, který bydlel na Úvoze pod Špilberkem v posledním patře starého činžáku a skutečně kdysi učil matematiku. V důchodu se ovšem cítil osamělý a zřejmě toužil ze všech sil být ještě užitečný i přivydělat si nějakou tu korunu. Protože na cedulkách bývala i plná adresa, vím, že se obyvatelé našeho domu na zmíněného pána trošku zlobili, jak těmito sděleními bez výběru olepuje celé město.
Žhavá současnost
Pomalu se dostáváme až k dnešním dnům. Protože tu do sebe zahleděnou postarší paní, která prý opravdu měla za sebou málem či opravdu vnucený sňatek a pak léta seděla u nádraží či spěchala brněnskými ulicemi s výkřiky "Nevezmu si Laďu, nevezmu, je to střelec, nevezmu si ho, je to střelec“, jsme vídali ještě nedávno. Stejně jako další výrazné týpky, které jsme si vyjmenovávaly s tiskovou mluvčí městské policie Denisou Kapitančikovou.
Vodník-šašek
Strážníci několikrát prošetřovali takzvaného Vodníka, který kdysi chodíval i v doprovodu šaška a oba v dokonalém kostýmu zastavovali na ulici lidi a vybírali peníze, údajně na Loutkové divadlo Radost. Dnes ho můžete potkat v obou těchto převlecích, jako šašek si užil například svých pět minut slávy před letošními prezidentskými volbami, když ho na náměstí Svobody kamery zachytily v rozhovoru s kandidátem Janem Švejnarem.
Dnes už chodí většinou sám a pod různými záminkami zastavuje nejraději mladé matky s malými dětmi. Stále "vybírá“. Což je ovšem pustá lež, navíc podnět k jeho zadržení podala půjčovna kostýmů, kam zmíněný podfukář ne a ne vrátit své převleky. V létě bývá tenhle člověk vidět na březích Brněnské přehrady, kde se věnuje téže činnosti: podvodné žebrotě.
Židák
Také fousatý, obrejličkovaný mužík zvaný Židák, který se zcela plánovitě rozhodl pronajmout svůj byt a žít v podchodech a na ulicích, asi před nějakými pěti lety z ulic Brna zmizel... Nosil prý u sebe k vlastní obraně i pistoli, ale nikdy nikomu nic neudělal.
Stará Nikodémka
Těžká alkoholička Nikodémová, obvykle sedící někde kolem nádraží a strašlivě sprostě nadávající, která měla domovské právo na brněnské záchytce a ke konci pila opravdu i tu okenu, už je delší čas v nějakém lepším světě.
Svatí muži
Asi čtyřicetiletého trpitele s roztaženými pažemi, pod černým hábitem polonahého, který bývá vidět v ulicích Brna, jsme pojmenovaly Svatý muž. Nesmíme si ho ovšem plést s bojovníkem proti potratům, pravoslavným knězem Liborem Halíkem, který vyvolává svá náboženská hesla buďto před porodnicí na Obilním trhu - nebo i s křížem neseným v čele náboženských průvodů ulicemi vnitřního Brna. Oceňovaný dokument Pulec, králík a Duch svatý podle scénáře Richarda Komárka a v režii Filipa Remundy o tom druhém odvysílala vloni Česká televize.
Babka s psíkem
Jednu z nejproslulejších postaviček současnosti můžeme potkat nejčastěji na Masarykově, náměstí Svobody nebo na České. Jednonohá babka s dřevěnou berlou a obvykle i malým podvraťákem (v zimě ležícím ve spacáku) sedí na zemi a žebrá. O nohu podle nejpravděpodobnější verze přišla při jednom ze svých zimních nočních noclehů, kdy jí omrzla, podle té divočejší prý ji dokonce ožral její pes. Ten v horkých letních dnech nebýval s babkou na ulicích k vidění, měly jsme dokonce s Denisou Kapitančikovou obavy, zda někdo naopak nesežral jeho, ale ne, babka mi za pár mincí sdělila, že její sedmiletý pejsek "taky musí odpočívat, je doma, protože je na něho moc horko - ale já ho zas s sebou vezmu“.
Zlé jazyky tvrdí, že si babka vyžebrá každý den nemalé peníze, proto prý často sedává před bankou na Svoboďáku, aby je nemusela nosit daleko. Jiná verze jejího příběhu říká, že naopak ze svých vyžebraných peněz živí početnou tlupu houmlesáků, kteří se na ni přilepili.
Doktor a Poustevník
Tihle dva jsou k vidění hlavně kolem břehů brněnského príglu neboli přehrady. Doktor prý je opravdu původně doktorem přírodních věd, vypadá na první pohled normálně a je docela neškodný, většinou si však pro sebe mumlá nebo se snaží navázat hovor, který má k normálu daleko. A Poustevník žije u studánky blízko príglu, kde si v zemi vykopal jámu. Pro tento život se plánovitě rozhodl a občas jen vyděsí nějakého návštěvníka, který jej uvidí sedět tiše někde na pařezu.
Zpěváci
Sérii falešně i méně falešně zpívajících "trampíků“ zahlédl určitě každý brněnský chodec. Třeba padesátníka Jana Zámečníka, který vsedě hraje na foukací harmoniku. Jak zjistila kolegyně Ivana Karásková, ženu, taky bezdomovkyni, mu přejelo auto a dceru má u pěstounů. Velmi šikovný byl i na harmoniku hrající malý Rom, obvykle s jedním dospělým, nejčastěji býval k vidění na České. Zapamatovatelný je též dosti falešně, zato však hlasitě pějící blonďatý zpěvák s tmavou pletí, který vpodvečer pořádá své neohlášené produkce po různých brněnských hospodách či na Zelném rynku.
Voják
Už nějakých osm let však nebyl viděn alkoholik a kdysi skutečný voják z povolání, kterého strážníci našli vždycky spát u nějaké mříže, kterou zároveň vášnivě objímal: buďto ležel na ulici břichem a rukama přitisknutý ke kanálu nebo též k Parnasu, kašně uprostřed Zelného rynku, někdy se vinul k železné bráně pod Starou radnicí.
Markýz, Cilka, Homér
Dnes už starý a o hůlce chodící Markýz, známý z brněnských hospod, zvláště z bývalé Akademické kavárny na Gorkého ulici, dnes už jen občas kulhá ulicemi Brna. Kdysi však s požitkem zouval mladým slečnám střevíček, nalil si do něj jejich víno a s výkřikem "Na zdraví ďábla, markýzo!“ obsah botky vypil. Zásadně žebral "dublony“ a děravou přepážkou v nose si prostrkoval aluminiové lžičky. Proslavil se historkou, kdy si u Formana objednal pivo, odešel na záchod a vrátil se za rok a půl, neboť šel sedět za tehdy oblíbenou "příživu“. Tamtéž cucávala své zvětralé pivko bývalá prvorepubliková prostitutka Cilka a na telefonní budce se před hospodou "na Čáře“ obnažoval básník Homér, známý též coby zpěvák kapely Idiot Crusoe.
Čichač
V loňském létě byl jednu chvíli často k vidění asi osmnáctiletý snědý a na první pohled nepříliš normálně vyhlížející hoch, který žebral kolem náměstí Svobody, kostelů u svatého Tomáše či Jakuba nebo v nich tiše seděl. A když odtud byl vykázán, zastavoval chodce i v Denisových sadech nebo na Špilberku. Případně se vytasil s rozsudkem od soudu, v němž ukazoval, že má za dva dny nastoupit do vězení k výkonu trestu, takže nutně potřebuje sedmdesát korun k přespání u Armády spásy. Bohužel je tenhle mladíček už setrvale pod vlivem toluenu.
Brněnské narkomanky
Byly to původně krásné holky. Babeta-Pipeta-Kometa-Yveta nebo Kateřina, která běhala po ulicích Brna s rukou odtrženou ze sušené mrtvoly v kapucínské hrobce. Když Kateřinu zavřeli, popsala prý zdi své cely vlastní menstruační krví. Kometa už před lety zemřela, Kateřinu, dnes už bez jakýchkoliv půvabů, lze v Brně ještě občas zahlédnout.
Znalec vlaků
Muž, který vždycky ví, kdy pojede který vlakový spoj (anebo prý i "šalina“), za tím účelem stále prý ještě operuje na pátém nástupišti hlavního nádraží, případně na nástupištích tramvají před ním. Dřív dokonce vlakům hvízdal, dnes už je jen odmávne rukou. Občanským povoláním jde o řádného popeláře vyprazdňujícího do pojíždějícího náklaďáčku odpadkové koše ve středu města.
Prodavačka květin
Tato důchodkyně nabízející po brněnských hospodách sezonní býlí natrhané prý v jedné ze zanikajících brněnských zahrádkářských kolonií dodnes mluví se silným přízvukem, neboť jde údajně o Polku, která pracovala ve vídeňské diplomacii a znala spoustu jazyků.
Kostelní žebračka
Romka Květa vymetá mnohé mše ve všech kostelích středu města, kvůli nervovému tiku stále kroutí hlavou, ale jinak je milá a neagresivní.
Elegantní houmlesák
Pečlivě upravený bezdomovec dřív denně sedával v již zaniklém Kabinetu múz na Sukově, dnes je nejspíš totožný s bezdomovcem z hospody Poslední leč (kde občas i přespává), kterému prý dobrosrdečný principál zdejšího divadla Bolek Polívka dokonce sponzoruje garderobu.
Dědula s boulí
Bohužel velmi nemocný, nicméně stále se mírně usmívající stařík s rozčepýřenou bílou kšticí a stále rostoucím nádorem na hlavě, se léta zdržuje hlavně u stánku s květinami na rohu České a Veselé, údajně mu patří některé domy na Solniční, takže nedostatkem peněz netrpí a prakticky denně chodívá na kávu do restaurace Slávie na téže ulici.
Knižní dědula
Malý šedovlasý pán s vousem chodí po ulicích středu Brna, zvláště po Masarykově a České, vždy se zhruba třemi knihami v rukách, které nabízí kolemjdoucím. Velmi zlé jazyky tvrdí, že je děda krade v brněnských knihkupectvích. Vypadá jako profesor z první republiky, což je jistě záměrně udržovaná vizáž pomáhající mu ve fikanější žebrotě.
Na mnoho dalších, žebráků, narkomanů a těch, co neopouštějí své okrajové čtvrti, se už nedostává místo. Možná sami znáte další postavičky i podrobnější pozadí uvedených příběhů. Napište nám o nich.
