"Musí být sepsány v barmském nebo anglickém jazyce, jinak nebudou odeslány," píše se dále v přípise vystaveném za sklem přepážky hlavní pošty v Rangúnu. Fakt, že barmská junta vyhlásila světu i spoluobčanům informační válku, překvapí málokoho.
Krvavě potlačila demonstrace svých odpůrců a nyní se tisíce vojáků a policistů v ulicích snaží odradit obyvatele od dalších protestů.
Oproti severokorejskému či saúdskoarabskému režimu však jsou v Barmě v informační válce mnohem cyničtější. Je jim totiž jedno, jaké informace proudí dovnitř.
Vadí jim především to, že nějaké údaje mohou ven. Nejen z pošty, ale z celé Barmy tak v neděli nebylo možné odeslat žádný e-mail, z pošty ani česky psaný fax.
Barmští vojáci prý dokonce začali výběrově blokovat telefonní spojení do evropských zemí, třeba do Německa a na Slovensko. Zato téměř v každém hotelovém pokoji bylo možné sledovat západní zpravodajskou stanici.
Je očividné, že se režim snaží vyhnout situaci, kdy by události v zemi nějak výrazně zahýbaly světovým veřejným míněním.
Barmská vojenská vláda se však bojí nejen e-mailů, které nedokáže zkontrolovat, ale celkem oprávněně i mobilních telefonů. Nepochybně dobře ví, jak v mnoha totalitních státech dobře posloužily opozici.
Žádný ráj pro mobilní operátory
Jako ve snu by si tedy připadali současní Barmánci v Česku, kde se telekomunikační společnosti vnucují zákazníkům, kde to jde, a místy až nevybíravě. Barmánci, kteří touží telefonovat za pohybu, musí nejdříve získat velmi vzácné doporučení od pošty.
Druhou možností je sehnat si doporučení od důstojníka vysoké hodnosti, od plukovníka výše. Pak už stačí jen drobnost: totiž opatřit si několik tisíc dolarů, což si průměrný Barmánec vydělá za dvě, ale spíše za tři desítky let.
Po ulicích Rangúnu přesto chodí řada dobře oholených pánů s mobilem u ucha. Nabízí se otázka, komu volají. A hlavně co.
