Tvrdí, že o dalším postupu ještě výš neuvažuje. "Politika je strašně nestabilní prostředí. Plánovat si, co budete dělat v politice za rok, je podle mě bláhové," říká Jiří Pospíšil.
Jste nejmladším ministrem. Dal vám někdo najevo, že jste pro tu funkci příliš mladý?
Nikdo mi to nevytýkal. Jestli si to ale třeba kolegové ve vládě myslí, nemohu vědět.
Cítil jste někdy vy sám, že je to nevýhoda? Neměl jste například pocit, že vám chybějí zkušenosti?
Mladší člověk může mít méně zkušeností ale na druhé straně zase může mít víc elánu a chuti něco měnit, prosadit. Já se snažím menší zkušenosti dané věkem vyrovnat tím, že jsme obklopen lidmi, kteří v oblasti justice něco dokázali a mají zkušenosti velké. Například předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. S takovými lidmi se bavím, radím.
S politikou jste začal brzy. S trochou nadsázky se dá říct, že jste starosti běžného života nemohl poznat.
Nebudu říkat, že mi nechybí praktické zkušenosti. To by bylo příliš arogantní. Posoudit by to ale měl někdo jiný. Paradoxně pro mě vstup do politiky a téma, kterým se zabývám - justice, soudy, vězeňství - v lecčems otevřelo oči víc než běžný život. Když poznáte příběhy lidí, kterým justice výrazně ovlivnila život nebo když slyšíte příběhy vězňů, tak to vás výrazně formuje.
Chápete post ministra jako vrchol politické kariéry? Nebo byste rád ještě výš? Máte nějaký plán?
Politika je strašně nestabilní prostředí. Plánovat si, co budete dělat za rok v politice je podle mě bláhové. Budu spojený, když se podaří prosadit v justici změny, které máme připraveny. Co bude dál, v tuto chvíli neřeším.
Dokážete si představit. Co byste dělal, kdybyste z politiky vypadl?
Snažím se mít jeden den v týdnu vyčleněný na své občanské povolání - učím na právnické fakultě. Až jednou v politice skončím, budu se chtít učení věnovat naplno.
Máte mezi politiky nějaký vzor? Někoho, kdo vás ovlivnil?
Nemohu říct, že mám přímo vzor. Na vysoké škole mě ale velmi ovlivnil Daniel Kroupa (ODA - pozn. aut.).
Kterého z vašich ministerských předchůdců pokládáte za nejlepšího?
Podle mě největší přínos pro českou justici od roku 1989 měli ministři Jiří Novák z ODS a Otakar Motejl, který tu byl jako nestraník za ČSSD. Byli na ministerstvu v dobách revolučních změn. Jiří Novák jimi provedl justici elegantně a Otakar Motejl je ikona českého právního prostředí. I on udělal kus práce.
Jsou podle vás u politika důležitější charakterové a morální vlastnosti nebo odborné znalosti?
Pro politika jsou důležitější morální vlastnosti. Pokud nemáte morální základ, nikdo vám nepomůže. Slušný člověk naopak odborné znalosti může nahradit například tím, že bude mít dobré poradce.
Ve funkci ministra jste několik měsíců, Máte už po tak krátké době pocit, že se vám něco podařilo?
Podařilo se zakopat válečnou sekeru mezi ministerstvem a soudci. Zvláště v posledních čtyřech letech tady bylo velké napětí. Připravili jsme také například návrh o detenčních ústavech. Tam by měli být pachatelé sexuálních deliktů, nezletilí, lidé, kteří něco závažného spáchali ale kvůli nemoci nebo duševní poruše nemohou být ve vězení. Udělali jsme novelu, která zpřísňuje dohled nad soukromými exekutory. Rozjeli jsme práce na trestním zákoníku. Plzeňáky může zajímat, že si od příštího měsíce budou moci v Plzni vyzvedávat výpisy z rejstříku trestů. Kdo jej dosud rychle potřeboval, musel jet do Prahy k vrchnímu soudu.
Často mluvíte v množném čísle: připravili jsme, chceme, uděláme. To znamená kdo? Ministr Pospíšil, ministerstvo nebo ODS?
Tým spolupracovníků, který sem se mnou přišel. Jsem týmový hráč.
Mluvil jste o tom, že co se povedlo. Kde jste ale naopak udělal chybu?
Žádnou výraznější chybu si neuvědomuji. Nechci, aby to znělo arogantně, že jsme chyby nedělali. Přiznám, že bych asi dnes postupoval razantněji při personálních změnách na ministerstvu. Některé ještě chci udělat, protože ne vše funguje, jak bych si představoval.
Kolik lidí jste už z ministerstva vyhodil?
Vyhodil je silné slovo. Odešli. Bylo to kolem dvou desítek lidí. Odcházeli ti, kteří sem přišli s ministrem Němcem. Byli na něho navázáni a neměli dostatečnou odbornou způsobilost. Lidé, kteří něco uměli a jsou pro resort přínosem, zůstali. Ze tří náměstků jsem vyhodil pouze jednoho.
V poslední době se znovu začalo mluvit o zavedení přímé volby prezidenta. Byl byste pro?
Ano. Byl jsem autorem jednoho z návrhů na přímou volbu hlavy státu. Já ji podporuji, protože by zabránila zákulisním jednáním. A nesouhlasím s tím, že přímá volba je vázána na změnu kompetencí prezidenta.
Dá se změna systému volby prezidenta do příštích voleb stihnout?
Dá. Přípravu je možné zvládnout za necelý rok, ale je otázka, kolik k tomu bude politické vůle.
Nemůže všechno ztroskotat na tom, že se politici nedohodnou na způsobu přímé volby? Například zda jedno nebo dvoukolové volby?
To je asi klíčový problém. Jsou vlastně tři možné modely. Je to otázka dohody politických stran. Myslím, že pokud nějaký model projde, bude to spíš dvoukolová volba.
Naposledy ve čtvrtek se v tisku objevily údaje o majetkových poměrech členů vlády. Prý máte na účtu 50 tisíc. Není to na ministra málo?
Teď už tam mám víc. Asi 85 tisíc.
Také se o vás psalo, že nemáte vlastní auto a používáte vůz renault vaší matky. To snad jako ministr nemáte zapotřebí.
Auto sice nemám vlastní, ale renault už nepoužívám, protože mám k dispozici služební. Ale když jsem používal auto matky, tak to bylo auto, kterým ona nejezdila. Nebylo to tak že jsem matku připravil o vůz. Ona jezdí jiným.
Jste šéfem ODS v Plzeňském kraji. V létě při primárních volbách se plzeňská ODS kvůli výběru kandidátů pro volby rozštěpila. I vy jste patřil k těm, kteří pobouřeně opustili stranický sněm. Už se situace uklidnila? Jak jste ten rozkol vnímal?
Mám pocit, že se situace výrazně uklidnila. Byl to spor o klíč k sestavení kandidátky, o jednotlivou věc a ne systémový, dlouhodobý.
Ale spor souvisel i s přeskupením sil. Dříve velmi vlivná sdružení Slovany a Doubravka se dostala na druhou kolej, zatímco hlavní slovo mají lidé kolem podnikatelů Romana Jurečka a Petra Štrunce. Netrvá tedy napětí mezi dvěma tábory dál?
Na každém sněmu vznikají nějaké skupiny a lidé se domlouvají. To patří k politice. Já dnes nemám problém v komunikaci s Romanem Jurečkem nebo Petrem Štruncem. Jako plzeňský poslanec se snažím komunikovat se všemi skupinami. Nemyslím, že by existoval příkop mezi slovanskou a doubraveckou ODS a zbytkem plzeňské ODS.
U politiků hodně záleží, jak se prezentují ve sdělovacích prostředcích. Někdo vám prý doporučoval, abyste se před kamerami nesmál, že vám to nesluší. Máte někoho, kdo vám radí jak na to?
To mi říkal tiskový mluvčí ODS, když jsme šel poprvé do televize. Ale nemám žádné lidí, aby mi radili, jak vystupovat, jak se smát nebo nesmát. Kdybych někoho takového měl, vypadal bych jinak. Byl bych lépe učesaný, nebyl tak obtloustlý.
Nastoupil jste po ministru Němcovi, který patřil k velmi nepopulárním politikům. Cítíte, že je výhoda mít takovou startovní pozici?
Je to velká výhoda. Ale lidé očekávají, že budete výrazně jiný. Zvlášť u justice. Tam bylo jedno, že je ministr Němec výrazně protivný. Ale hlavně vadilo, že on nic nedělal. Veškeré změny k lepšímu se zastavily stejně jako komunikace mezi ministerstvem a justicí.
Když jste ministr spravedlnosti, dokážete si vzpomenout, kdy jste naposledy zažil nespravedlnost? Třeba vůči sobě nebo někomu jinému a co jste s tím dělal?
Teď jste mě zaskočil. Vůči sobě si nedokážu vzpomenou na nějakou zásadní nespravedlnost.
A jinak?
Občas, když čtu dopisy od občanů, dojdu k závěru, že dotyčnému se skutečně stala nespravedlnost. Je to třeba člověk z chudších poměrů, nepříliš vzdělaný a dopustil se nějakých pochybení během soudního řízení. Například tím, že podcenil situaci. Soud pak někdy rozhodne podle zákona, ale dopad na toho člověka je příliš tvrdý. Takových lidí je mi opravdu líto. Byl u mě pán, který tak přišel o třicet milionů. Okradli ho společníci ve firmě.
A pomohl jste mu?
Tomu pánovi jsem nemohl pomoci, protože ta věc už byla promlčena. Bohužel tu záležitost totálně právně podcenil. Všem lidem říkám, aby se, pokud mají nějakou složitou kauzu, poradili s právníkem. Pokud to neudělají, může pak být pozdě. Teď je doba, kdy roste význam justice ve společnosti. Každý se s každým soudí. Soudy jsou čím dál profesionálnější a řeší složité kauzy. Je čím dál méně vhodné se obracet na soudy bez konzultace s právníkem.
