Ale přesně tak, jak to teď vypadá na světě, tak si představuji začátek války. Diplomacie, diplomacie a diplomacie. Nejprve chtějí všichni problém vyřešit pomocí mírových smluv a dalších papírů, jenže u toho to bohužel neskončí. Přijde nějaký "narušitel" a všechnu snahu zhatí. Začne další přesvědčovat o tom, že mírem se nic nevyřeší, že válka MUSÍ začít!!!
Po dvaceti letech sedí žák ve škole a učí se o již zmíněných smlouvách, konferencích a "narušitelých". A říká si: Toto by se v dnešním světě nestalo. Nyní bychom mohli promluvit všichni. Všichni by dostali prostor. Ale opak je pravdou!
Jsme zpět v našem jednadvacátém století, ve třetím tisíciletí a myslíme se, jak nejsme civilozovaný a vyspělý svět. Nejsme! Jsme pořád stejní a stejně krutí! Nic se nezměnilo! Opět dojde na boje. "Narušitel"zvítězí.
Nejsme schopni poučit se z minulosti. Každý jen píše o lásce k vlasti, k Zemi o míru. Ale kdo se těmi "žvásty" řídí? Nikdo!
Udělejme něco, dokud je čas!!! Je špatné útočit na bezbrané, je ještě horší útočit na bezbrané, kteří se nemohou bránit. Ale nejhorší ze všeho je řídit se příslovým: Oko za oko, zub za zub.
Nechci válku v Iráku, nechci, aby svět poznal co to znamená 3. světová válka! Nechci, aby se školáci za půl století učili, že oběti na životech ve 3. sv. válce byli nepředstavitelné. Nechci, aby mé děti a vnoučata žily ve strachu, kdy přijde 4. sv. válka, která logicky navazuje na tu třetí.
- pondělí 10. března 2003
- 2
