Pro rozhlasovou stanici, která sídlí v Praze, pracuje od roku 1998. Předtím byl zaměstnán ve švédské televizi.
"Nejdřív jsem jim řekl, že nechci být spojován s propagandou. Pak jsem ale viděl, co dělají, a uvědomil si, že rozhlas může ovlivnit názory Iráčanů," vysvětluje, proč nabídku přijal.
Muž, který nemá vojáky, zbraně ani peníze, má v určitém smyslu víc vlivu než většina protivníků Saddáma Husajna. To, co se děje v Bagdádu, ovlivňuje přes rádio, satelit a internet. Informuje hlavně o názorech opozičních skupin.
Tvrdí, že jeho vysílání poslouchají tisíce Iráčanů včetně Saddáma, protože irácký
prezident "je rád o všem informován".
"Je to tady druhý Bagdád," tvrdí Rikabí o skupinkách iráckých disidentů žijících v Londýně. Tam má o víkendu být zvolen řídící výbor opozice. O tom, co bude po svržení Husajnova režimu, nemá ale ani on jasnou představu.
"Opozice chce demokracii, ale vypadá to, že máme málo demokratů. Jako novinář si přeji, abych mohl budoucímu prezidentovi Iráku položit ty nejošidnější otázky a nemusel se bát oprátky," konstatuje žurnalista, který také v britské metropoli šéfuje ústavu pro irácké záležitosti. Chce se totiž po diktátorově svržení vrátit do vlasti svého otce.
Rikabí tvrdí, že nejzajímavější jsou pro něj osobně osudy iráckých emigrantů, za nimiž nestojí bohatství ani mezinárodní politika.
"Kdysi jsem byl jedním z nich. Nikdo o mně nevěděl," vysvětluje, proč jsou mu blízcí.
Tvrdí, že jeho otec už v šedesátých letech předpověděl, že dostane-li se Saddám Husajn k moci, zemi zničí. "Měl pravdu - Husajn učinil z kolébky civilizace zemi tragédie," dodává.
I přes kritiku bagdádského režimu Je ale zastáncem míru a válečný konflikt považuje za šílenství. "Nikdo si nepřeje, aby byl Irák napaden. V irácké armádě slouží naši bratři a bratranci," říká.
