"Jorge odmítá samičky, které jsou mu nabízeny! Tak se ptáme, jestli není homosexuál," směje se Sylvia Moncayová, obchodní ředitelka hlavní cestovní agentury na Galapágách Metropolitan Touring.
V majetku Ekvádoru je souostroví, ležící asi 960 kilometrů západně od jeho pevninských břehů, od roku 1832. Své jméno dostalo do španělského názvu tohoto pancéřovaného plaza, jenž se stal nesmrtelným díky La Fontainovi.
Na svobodě žije asi patnáct tisíc těchto obřích želv, ale jedna jediná, samec Jorge, na sebe soustřeďuje pozornost ekologů.
Ve svých 80 letech je Samotář ještě mladý, jelikož jedinci jeho druhu mohou žít nejméně dvě století. Odolává však snahám něžného pohlaví i přes odvážné pokusy překonat jeho chlad.
"Všechny prostředky nám byly dobré, aby v něm probudily vášeň pro samičky, on ale nikdy neprojevil sebemenší touhu po probuzení své bojácné povahy," říká Fabián Ramírez, průvodce po výzkumné stanici Darwin na San Cristóbalu, jednom ze 13 nejčastěji obývaných galapážských ostrovů, které se rozkládají na ploše 8000 kilometrů čtverečních.
Přezdívka Samotář vychází z jeho specifičnosti. Nejenže si vystačí sám se sebou, ale je dnes také jediným přežívajícím jedincem druhu Geochelone elephantopus abindoni.
Ze 14 druhů obřích želv už tři vyhynuly vinou pirátů, kteří je lovili v 17. století.
Ostrov Santa Cruz si ještě pamatuje nedávné smělé pokusy o vytržení Samotáře z jeho sexuální letargie.
Švýcarská bioložka, jejíž jméno zůstává v tajnosti, "se snažila tohoto samce probudit, avšak bez úspěchu", vysvětluje Fabián Ramírez, který ze svých 35 letech už třináct roků strávil na Galapágách.
"Ruční dráždění nedošlo dál než do poloviny trati a ani dráždění peříčkem pod Jorgeho pohlavním orgánem nepřineslo kýžený výsledek," dodává Fabián.
Tito plazi, které mořští piráti před čtyřmi stoletími nacpávali do chodbiček trojstěžníků, přežívali dlouhé měsíce, aniž se museli krmit.
"Sloužili jako potrava námořníků na plachetnicích, které pluly pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty," připomíná Sylvia Moncayová.
Mezinárodní pozornost, kterou vyvolává budoucnost nejen Jorgeho, ale hlavně jeho druhu, se zrodila z nebezpečí, že už nikdo neuvidí, jak se po planetě "prohánějí" jeho potomci.
Turističtí průvodci se předhánějí v předávání zavádějících informací, které vyvolávají úsměv, jako například údajný odběr Jorgeho spermatu kvůli tomu, že on sám není schopen dojít do fáze nutné pro naplnění.
To, v co všichni přírodovědci podle vlastních slov doufají jako v zázrak, je prostý důkaz mužnosti želváka Jorgeho.
