Třiašedesátiletý Venezuelan s podivně hispánsko-rusky znějícím jménem se odpoledne objevil před pařížským soudem.
Profesionální revolucionářCarlos zvaný Šakal Iljič Ramiréz Sanchéz se narodil 12. října 1949 do rodiny venezuelského právníka, jenž obdivoval marxistické myšlenky. Další syny pojmenoval Vladimir a Lenin. Přízvisko Carlos získal kvůli svému jihoamerickému původu, když se v roce 1973 přidal k Lidové frontě za osvobození Palestiny. Šakal se mu začalo říkat podle románu Den pro Šakala od Fredericka Forsytha |
Tribunál pak potvrdil doživotní trest, který mu byl uložen v prosinci 2011. Pro Sanchéze žádná změna, už šestnáct let si odpykává doživotní trest za trojnásobnou vraždu z roku 1975. Odvolací soud rozhodl, že Sanchéz může vězení opustit nejdříve za osmnáct let.
Radikální marxista před vynesením rozsudku pronesl čtyři hodiny trvající monolog, ve kterém obsáhl americkou zahraniční politiku, baskické separatistické hnutí i Hizballáh. "Celý svůj život jsem bojoval proti terorismu," prohlásil podle agentury Reuters muž, který během studené války proslul jako symbol násilného boje proti imperialistům.
Anatomie spiknutí
Známý terorista stanul před francouzským soudem kvůli čtyřem útokům, jež se odehrály před třiceti lety a při nichž dohromady zemřelo jedenáct lidí. První a nejznámější incident se odehrál v březnu 1982 na železniční trati Toulouse-Paříž.
Iljič Ramiréz Sanchéz alias Carlos nastražil bombu v ranním expresu Le Capitol. Při výbuchu zemřelo pět lidí, zraněných bylo skoro třicet.
O více než měsíc později se Francii připomněl znovu: v květnu odpálil nálož před pařížskou redakcí syrského deníku al-Watan. Tehdy zemřela mladá žena, v nemocnicích skončilo asi šedesát lidí. O půl roku později Carlos nastražil dvě bomby v přístavním městě Marseille, jednu ve vlaku TGV a druhou na železniční stanici. Výsledek? Pět mrtvých a třináct zraněných.
Anatomie stíhání
Není divu, že na něj Francouzi měli spadeno. A dlouho po něm šli. Ovšem nejen oni. Carlos proslul i v jiných koutech světa. Muž, jenž v 70. letech konvertoval k islámu, dlouhá léta působil v Lidové frontě pro osvobození Palestiny. Tam mu také začali říkat Carlos, kvůli jeho latinskoamerickému původu. Teroristu proslavil především únos delegátů z vídeňského summitu Organizace zemí vyvážejících ropu v roce 1975. Tehdy se mu podařilo zajmout na 60 lidí včetně 11 ministrů.
Zatímco první přezdívku Sanchéz získal od kumpánů z Lidové fronty, přízvisko Šakal mu vymysleli policisté. Vyšetřovatelé ho v 70. letech takřka dostali, našli totiž jeho londýnský úkryt a v něm napínavý detektivní román Fredericka Forsytha "Den pro Šakala" o profesionálním zabijákovi.
Anatomie zabití
Šakal, který útoky ve Francii chtěl podle obžaloby přinutit francouzskou vládu k propuštění dvou radikálů z Frakce rudé armády (RAF): Bruna Bregueta a hlavně Magdaleny Koppové, kterou si později vzal za manželku, byl dopaden až začátkem 90. let. Nakonec celkem banálně. Po dvacetiletém pátrání ho francouzské tajné služby objevily díky tipu CIA v súdánské nemocnici. Terorista tam v roce 1992 absolvoval jednoduchý operační zákrok, snad liposukci.
Od roku 1994 sedí na doživotí v kriminále za vraždu tří lidí, z toho dvou policistů, kterou spáchal v roce 1975. Vzhledem k tomu, že ve Francii neexistuje trest smrti, byl odsouzen podruhé na doživotí. Když před dvěma lety stanul před soudcem, řekl, že je "profesionálním revolucionářem". Tehdy se také v rozhovoru pro venezuelský list El Nacional přihlásil k více než stovce útoků, při nichž zemřelo 1 500 až 2 000 lidí. Řekl, že mezi nimi bylo "jen málo" civilistů, tak deset procent.
